Článek
Sportovci se ocitli v situaci, kterou si nedokázali ještě před pár týdny představit. Co s nimi může takový stal udělat?
Prvotní reakcí byl samozřejmě šok, jako u každého z nás a jistě spustil myšlenky na katastrofické scénáře. Představit si odložení pár zápasů, případně hru bez diváků je relativně možné, ale pozastavení veškerého sportovního dění na neurčito je věc, na kterou se jen těžko ve své kariéře připravujete. Ano, sportovci by měli počítat i s možností zranění, nemoci apod., ale jen stěží trénovali na situaci, kdy budou v nejlepší formě a nemohou ji zúročit a to i v kontextu často velmi krátkého sportovního života.
Dá se na současnou situaci vůbec připravit?
To je jako kdybyste se zeptal, jestli se dá připravit na světovou povodeň. Teoreticky ano, krizových scénářů je hodně, ale ruku na srdce, kdo z nás se touto variantou opravdu důkladně zabývá, vytváří zásoby a staví podzemní kryty. Stejné je to se sportovci, ti si samozřejmě uvědomují, že nějaká úskalí v průběhu jejich sportovní kariéry mohou nastat, ale nechtějí se těmito myšlenkami zaobírat. Raději se zaměří na současné výkony a možnosti zlepšování, protože připravit se na všechny možné varianty, které život nabízí, prostě nejde.
Co může překonat týdny a měsíce nejistoty, je to třeba pravidelný režim, rodina, přátelé?
V tomto kontextu je klíčová struktura volného času. I když by teoreticky nemuseli sportovci dělat nic, je lepší si udržet podobný režim, jako měli před izolací. Pokud byli zvyklí trénovat dvoufázově, je fajn tento režim udržet domácím cvičením nebo například časem pro mentální trénink.
Co rodina?
Ta je samozřejmě velmi důležitá už jen z toho pohledu, že si uvědomíme, že ji máme a není to vždy samozřejmostí. Najednou je více času na věci, které dříve ustupovaly do pozadí a pocit zázemí a stability nabírá na daleko větším významu. Někdo do okruhu rodiny zařazuje i své přátele, ale mějme na paměti, že s čím větším okruhem lidí se setkáváme, tím potencionálně více jich můžeme nakazit. V dnešní době internetu se dá party pořádat i přes kameru, takže v rámci solidarity by bylo vhodné sociální kontakty trochu omezit.
Jak překonat depresi, když někdo dojde až do tohoto stavu?
Většina psychologů nabízí v současné situaci i online terapie, tam je pomoc paradoxně více dostupnější než dříve i pro lidi žijící v odlehlých koutech republiky. Sama jsem přešla na systém online konzultací. Chápu, že si málokdo chce přiznat, že má problém a snaží se vše zvládat svépomocí, ale ta odborná pomoc je daleko rychlejší a cílenější než nekonečné hledání chytrých rad na internetu a filtrování různých šarlatánských metod, které se opět vyrojily jako houby po dešti. Na prevenci deprese bych doporučila opravdu důkladné plánování denního režimu, zařazení příjemných aktivit a zaměření se také na život po izolaci. Jak bychom chtěli, aby vypadal, a co pro to můžeme udělat.
Vrcholoví sportovci jsou trénovaní, znají dril, odříkání, může jim tohle vše usnadnit toto období?
I proto si myslím, že toto období zvládají velmi dobře. Překvapilo mě, že si vlastně nikdo nestěžuje, většina si našla způsoby, jak trénovat v domácích podmínkách a ještě svůj vliv využila k podpoře dobré věci a apelování na dodržování stanovených nařízení. Myslím, že jsme všichni ze sportovního světa očekávali obrovskou nevoli při odložení olympiády o rok, ale většina sportovců to vzala opravdu perfektně. Vybavuje se mi například Pepa Dostál, který byl vlastně rád, že si může přípravu ještě důkladněji naplánovat a roční odklad bere jako darovaný čas, který může využít ke zlepšování. Sportovci jsou daleko více než běžná populace zvyklí na rutinní činnosti, nutnost drilu a odložené uspokojení potřeb, tak možná i proto je tato dočasná izolace zase tak významně nezasáhla, jak bychom možná čekali.
Nyní mají nezvykle času, v hlavě se jim honí různé myšlenky - konec kariéry, odejdou sponzoři, forma je pryč - jde najít na současné situaci něco pozitivního?
Negativní myšlenky se samozřejmě objevují i u sportovců, jsou to také jen lidi. Pozitivního na této zpomalené době se dá ale najít hodně. Na vrcholu kariéry, uprostřed sezony nebo v nabité přípravě si jen těžko najdete chvíli na regeneraci, relaxaci a systematické plánování. I když nuceně, mohou teď sportovci čas využít k pořádnému zamyšlení, jaký cíl mají ve svém sportu, kam by se chtěli dostat a jak toho přesně dosáhnout. Ideální je si vše sepsat na papír, klidně pomocí myšlenkových map a roztřídit si krátkodobé a dlouhodobé cíle a postupné kroky, jak jich dosáhnout.
Takže takový mentální trénink?
Ano. Tento postup je hodně důležitý a můžou ho sportovci zvládnout i sami, případně s pomocí trenéra. Navíc ne každý sportovec má kolem sebe obsáhlý realizační tým specialistů z oblasti fyzioterapie, výživy nebo psychologie, tak si musí většinu informací získávat sám. Opět mi to přijde jako super příležitost vyhledat si nové trendy a přenastavit trénink a svůj životní styl. I když je momentálně vše pozastavené, je to jen dočasný stav, který se opět dříve nebo později vrátí do normálu. V historii už bylo pandemií několik, lidstvo je vždy zvládlo a sport i nadále zůstal pro lidi důležitý a rozvíjel se více než kdy předtím, tak proč by tomu tak nemohlo být i v tomto případě.
Jak by si měli sportovci plánovat tyto dny, týdny?
„Plánovat" je právě hodně důležité slovo. Ideální by bylo zůstat v časovém harmonogramu přípravy jako doposud. Výhodou je, že si můžete čas rozvrhnout podle sebe a nejen podle trenéra nebo obsazenosti haly. Komu více vyhovuje fyzická námaha dopoledne, může trénovat podle toho a odpoledne naopak věnovat regeneraci nebo mentální přípravě. Je možné samozřejmě jít sportovat i ven, pokud vyrazí brzo ráno nebo po setmění, kdy už je venku méně lidí a roušku mohou pojmout, jako takový trénink s maskou, kterou sportovci často využívají ke zvětšení kapacity plic. Čím těžší trénink, tím lehčí závod.
Je také hodně důležité udržovat alespoň virtuálně kontakty se spoluhráči, sdílet své pocity z izolace a třeba si vymyslet i nějakou soutěž nebo výzvu, která udrží pocit soupeření a může simulovat radost z výhry. Moc se mi líbí nápad cyklistů, kteří soutěží virtuálně pomocí aplikace Zwift a může si mezi nimi zašlapat i amatér, pokud si vlastní kolo připojí k trenažéru, který dokáže přizpůsobit jízdu terénu a profíkům přidá větší odpor, aby byla soutěž vyrovnaná. Podobně reagoval i gamingový tým Entropiq, který uspořádal Entropiq Charity FIFA Cup a vybral pro Bulovku 200 tisíc esportovými zápasy ve hře FIFA. Vůbec esport teď zažívá nebývalý boom a hráči i manažeři z Entropiq týmu neví, kam dřív skočit.
Řešila jste současné problémy se svými klienty v poslední době - co je tíží, jak reagují?
Největší obavy mají z nejasné budoucnosti. Objevují se zejména starosti ohledně financování, aby sponzoři nepřestali pomáhat a také, aby se nasmlouvané zápasy, na které se chystali a vložili do přípravy nemalé částky, vůbec uskutečnily. Tady se opravdu těžko radí, nikdo nemáme magickou kouli a netušíme, jak se to bude dál vyvíjet, ale jsem přesvědčená, že po několika měsíční pauze budou lidé opět hladoví po sportovních utkáních a ušlé zisky se vrátí. Slyšela jsem, že už i bojové sporty plánují zápasy bez diváků, které budou přenášet on-line a je domluvené i golfové utkání dvou největších hvězd Tigera Woodse a Phila Mickelsona, kteří si zahrají exhibici na hřišti. Ani formule 1 nezůstala pozadu a konala se virtuální Velká cena Austrálie s pilotem Lando Norrisem z McLarenu. I španělský fotbal dál žije a na internetu proběhlo sevillské derby ve hře FIFA, které sledovalo 60 tisíc fanoušků. Možná ani sportovci netuší, co je čeká za nové výzvy.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré, může současný stav přinést více solidarity, více odpovědnosti?
Tak tady si můžu trochu zafilozofovat. Žádná odborná publikace se nezabývá obdobným stavem a tak nezbývá než vycházet z historie a současného průběhu celé epidemie. Lidé se semkli, přehodnotili priority, vrátili se zpátky k důležitým základům svých životů a nejen povrchní spotřebě. A tak solidarita je momentálně cítit ze všech koutů a je to někdy až dojemné. Dlouhodobý efekt v podobě vyšší zodpovědnosti to mít ale nejspíš nebude, protože člověk uvažuje ve velmi omezené perspektivě svého života. Ten strach z nákazy překryje za několik měsíců radost z vítězství a svobody, která bude silnější. Obecně mozek má tendenci nadhodnocovat vzpomínky s pozitivním nábojem, u kterých si zapamatuje více detailů ale často i smyšlenek, které se vůbec nestaly. Naopak ty negativní vzpomínky si sice pamatuje úplně stejně, ale zdravý člověk nemá tendenci se k nim tolik vracet a tak za čas ztratí na takové intenzitě.
Máte příklad?
Zajímavý je výzkum sportovních fanoušků, kteří sledovali finále Boston Red Sox - New York Yankees v roce 2004 (Kensinger & Schacter, 2006). Pro fanoušky týmu, který prohrál, to byl vysoce negativní zážitek i tak si ale pamatovali stejně množství informací jako fanoušci týmu vítězného nebo ti, kteří byli v tomto zápase neutrální a nefandili ani jedné straně. Jediný rozdíl byl v tom, že ti co zažili pozitivní emoce spojené s výhrou, si ji daleko více přikrášlovali a dalo by se říct, že si vymýšleli více detailů, které se ani nestali a měli pocit, že si událost pamatují velmi dobře.
Pokud tedy lidé v souvislosti s Covid-19 nezažijí nějaké těžší osobní trauma, které by nedovolilo tento obranný mechanismus použít a případně by mohlo vyústit až v posttraumatickou stresovou poruchu, která naopak vrací těžké zážitky v nepříjemných detailech, budou tuto situaci vnímat jako zajímavost, která se jich vlastně ani moc nedotkla a pochybuji, že by do budoucna přistoupili k přísnějším opatřením. Vždyť to i dokazuje relativní nepřipravenost všech světových vlád. Není to tak dávno, co světem cloumala nemoc SARS - (rok 2003, také koronavirus s podobnými symptomy), a tak by to mohlo být varováním před dalšími podobnými nákazami. I tak se ale ocitáme v situaci překvapení, s nedostatkem ochranných pomůcek a pozdními protiepidemickými opatřeními.
