Článek
Na mistrovství světa v Plzni jste ve vzduchovce na běžící terč 30+30 ran zaokrouhlil počet medailí z olympiád, světových a evropských šampionátů a světových pohárů na sto. Uvědomoval jste si, že se blížíte této neskutečné hranici?
Neuvědomoval, já na medaile při závodech opravdu nemyslím. Navíc je spočítané nemám, protože jich je strašně moc. K těm z velkých závodů musím přidat i z domácího šampionátu. Je jich skutečně pár kilogramů. Vždyť mi je šestatřicet let a jen v Dukle jsem dvě desetiletí.
Najděte mezi nimi tu nejcennější?
Tak to nejde, to neumím, protože ke každé se váže nějaký příběh. Nejlépe se pamatují ty poslední.
Neříkejte, že mezi nimi nejsou nějaká medaile nej...
Tak dobře, nějaké vyberu. Nejprve to budou dva juniorské tituly mistra světa z let 1989 a 1990. Tehdy to bylo za výkony, které platí v juniorské kategorii vysoko i dnes. Z těch seniorských je to opravdu moc těžké... Určitě mezi nimi má zvláštní postavení olympijský bronz z Atlanty. Ale tahle medaile mě spíš zviditelnila. Mnohem těžší a tudíž cennější jsou zlata z mistrovství světa, na nichž byla mnohem větší konkurence.
Co vás uspokojuje ve střelbě víc než medaile?
Dosažený výsledek. Když je hodnotný, má větší cenu, než medaile. Samozřejmě vrcholem mezi výsledky jsou překonané světové rekordy, což se mi také několikrát povedlo. Musím mít pocit, že jsem odvedl dobrou práci, oprostil se od všeho kolem, a dosažený výsledek za něco stojí. Někdy ani za kvalitní medaili nedostanete, jindy za méně hodnotný berete zlato. Tak to někdy ve střelbě chodí.
Je těžké najít po tolika letech a medailích motivaci?
Někdy je to strašně těžké. Zejména, když se nedaří a neklape to ani kolem mne. To si pak říkám, co tu ještě dělám. Ale pokaždé dokáži motivaci najít. Třeba na mistrovství světa v Plzni jsme se začali připravovat na poslední chvíli, protože bylo málo účastníků a mluvilo se o jeho zrušení. Nakonec z toho byly i medaile. Důležité je, že si vždycky najdu důvod, proč střílím a proč chci střílet co nejlépe.
Běžící terč se snaží o větší atraktivitu, proto zavedl Medal Match, v němž se k.o. systémem utkají nejlepší čtyři borci ze základního závodu. Považujete tento systém za spravedlivý?
Vůči závodníkům je vrcholně nespravedlivý. Ukrajinec Prianišnikov by závod ve vzduchovce na 30+30 ran vyhrál i ve finále, protože měl luxusní náskok šesti bodů. V souboji se mu nedařilo, první prohrál a pak byl rád, že má alespoň bronz. Chápu ale, že pro diváky to bylo napínavé do poslední rány, bavili se.
Jak dlouho chcete ještě střílet?
Tak do roku 2010 až 2012. Uvidím, co s běžícím terčem bude.
Víte, co budete dělat potom?
Řekli mi, že si musím udělat vysokou školu, abych si udržel hodnost a peníze. Zatím nechci mluvit konkrétně, ale rád bych i po skončení kariéry zůstal u střelby.
Třeba jako trenér?
Tak to ne. Ono není koho trénovat. Poté, co byl běžící terč vyřazen z olympijského programu, ubylo závodníků a hlavně peněz. S mladými už se nepracuje, starší odcházejí. Stávající generace juniorů je poslední, pak tahle disciplína asi zanikne úplně. Jinou neumím, takže bych ji trénovat nemohl. Ale u střílení lze zůstat i v jiných funkcích, než je trenéřina.
Běžící terč ale má šanci se na olympiádu vrátit, to by vás nelákalo?
Dřív jak 2016 by to asi nebylo a to už budu dědek, dělal bych tam ostudu. Nechal bych to mladým, pokud tu budou. Moc bych si přál, aby se běžící terč vrátil na olympiádu.
