Článek
Do kanadského Richmondu přicestovala Martina Sáblíková nemocná. Bolela jí hlava, v krku, klouby… Vypadalo to, že do čtvrtečního závodu na tři kilometry vůbec nenastoupí. „Ve čtvrtek ráno jsem se cítila relativně dobře. Když jsem pak vyjela na led, trenér říkal, že to nevypadá špatně. Tak jsme si řekli, že pojedeme. Bez boje jsme to nechtěli vzdát. A udělali jsme dobře,“ vyprávěla Sáblíková po telefonu Sport.cz a deníku Právo.
Před startem o medailových ambicích raději jednadvacetiletá rychlobruslařka nemluvila. Do závodu dala vše a v cíli se tak mohla radovat ze stříbrné medaile. „Musím přiznat, že to bylo hrozně těžké. V závěru jsem toho měla dost. Bolela mě strašně hlava. Když jsem ale v cíli viděla, že jsem druhá, cítila jsem obrovskou úlevu a radost,“ přiznala Sáblíková. Od zlata ji dělilo pouhých sedm setin sekundy. „Je to něco málo přes metr. Ke zlatu chybělo jedno rychlejší šlápnutí. Tedy strašně maličko,“ dodala.
Stříbro pro několikanásobnou mistryni světa tak má cenu zlata. „Je to moje první stříbro! Vzhledem k mému stavu a kolik mě stálo sil, má skoro stejnou hodnotu jako těch pět zlatých medailí z dalších šampionátů,“ přiznala. V sobotu je na olympijském oválu v Richmondu na programu pět kilometrů. „Uvidíme, jak mi bude, až se probudím. Věřím ale, že se dokážu na sobotu připravit. Obhajobu zlata přeci nevzdám! A nedělní závod družstev chci jet už kvůli děvčatům,“ uzavřela nejlepší česká sportovkyně roku 2007.
