Článek
Co vaše záda pro té hrozně vypadající ráně?
Bolí jen o trochu víc než normálně po závodě. Ale víc než naražená záda mě bolely nohy. Ty jsme cítila už od třetího kola a hlídala jsem si je.
Leknutí po ráně od Japonky bylo asi velké...
To tedy ano! Nečekalo jsem to. Vletěla do mě v rychlosti a trefila mě hlavou do beder. Lekla jsem se a bála se, abych neměla něco s páteří a nohama. Naštěstí jsem mohla jet. Když jsem pak viděla tu srážku na velké obrazovce, zatrnulo mi. Ten můj pád vypadal hrozivě. Takovou ránu jsem ještě nedostala.
Ovlivnila ta kolize vaši zlatou jízdu?
Ani ne. Soustředila jsem se na výkon a časy, které jsme si s trenérem domluvili.
Kdy jste uvěřila v titul mistryně světa?
Když jsem viděla na tabuli svůj čas 6:57,84 minut, věřila jsem, že už mám zlato. Přeci jenom ani Němka Beckertová a už vůbec Norka Haugliová tak rychlé na pětce nejsou.
Takže jste se při jejích jízdě nijak nestrachovala?
Kdepak, věřila jsem, že pod sedm minut se nedostanou. Nakonec nebyly ani na bedně.
Ve čtvrtek jste bojovala ještě s virózou. V sobotu už to bylo lepší?
O hodně! Neměla jsem teplotu, dokonce jsme vysadili prášky. Dobře jsem se před závodem vyspala. nebyla jsem úplně fit, ale cítila jsem se mnohem lépe.
Máte třetí zlato, kam s ním mezi ostatními?
Má velkou cenu, ale já mezi zlatými medailemi nedělám rozdíly. Z mistrovství světa jich mám pět. Jsem ráda, že se mi předolympijská sezóna takhle povedla, i když po zdravotní stránce byla hrozně těžká. Věřím, že ještě zvládnu závod družstev a pak se dám do kupy a odpočinu si. Vždyť zanedlouho začne příprava na tu olympijskou.
