Článek
Na Světovém poháru v Káhiře jste obsadil čtvrté místo. Berete ho po olympijském zlatu jako úspěch, nebo jste zklamaný?
Určitě jako úspěch, a to hned z několika důvodů. Do Káhiry jsem kvůli problémům se zády málem neodjel. Rozhodl jsem se na poslední chvíli. Bolesti malinko ustoupily, takže se dal závod zvládnout. Stříleli jsme v těžkých podmínkách, chvílemi v písečné bouři, kdy byly terče téměř neviditelné. Spíš jsme jen tušili, kde by mohly být. Podmínky byly samozřejmě stejné pro všechny, ale několik špičkových střelců závod nezvládlo, takže si toho cením.
Cítil jste jako olympijský vítěz větší pozornost?
Velkou, což zrovna nemusím, ale zvykám si. Kolegové, kteří tenhle pocit znají, mi říkali, že první poolympijská sezóna bývá špatná. Snažím se to zvládnout.
Jak se osvědčila nová brokovnice od Perazzi?
Střílím s tou starou, tedy s olympijskou vítězkou. Firma neměla povolení k vývozu zbraní, takže jsem s novou brokovnicí střílel jen v Itálii. Když ho dostala, bylo už pozdě zbraň na tuhle sezónu měnit. Letos končí sezóna světovým šampionátem začátkem srpna, takže budu mít čas před tou příští se s ní sžít.
Mezi závodem v Káhiře a nadcházejícím Světovým pohárem v Mnichově nebylo ani čtrnáct dní volna. Jak jste se připravoval?
Trénoval jsem doma v Holasicích, kde mám klid a k dispozici střelnici. Kousek odtud pracuje můj kamarád jako masér plavecké reprezentace, který mi dává dohromady záda. Díky jeho zlatým rukám jsem před Mnichovem zdravotně v pořádku.
Na co v Mnichově pomýšlíte?
Jako vždy na co nejlepší výsledek. Na téhle střelnici závodím poprvé. Uvidíme.
Co vás letos všechno čeká?
Kromě tří závodů Světového poháru červencové mistrovství Evropy v Osijeku a srpnový světový šampionát ve slovinském Mariboru. Ten považuji za hlavní vrchol sezóny. Střelnici znám, daří se mi tam.
