Článek
Co pro vás sto desátá medaile z velkých střeleckých soutěží znamená?
Je to bomba! Vrátil jsem se a válcuju skoro ve čtyřiceti dvacetileté mladíky. Ale že mám těch medailí tolik, to už ani nepočítám a nedělám mezi nimi rozdíl.
Jak vůbec závod v Osijeku probíhal?
Především bylo hrozné vedro. Po každé ráně jsem si otíral pot. Mám propocený i kožený střelecký kabát, což se stává málokdy. Je to paradox, protože loni v říjnu na mistrovství světa v Plzni jsme se klepali zimou.
S dosaženým nástřelem jste spokojený?
No... Pryč jsou doby, kdy jsem nastřílel 593 bodů a byl zklamaný. Běžící terč skomírá, máme málo závodů a na výsledcích je to znát. Na každém z nás byla viditelná i nervozita. Vždyť od únorové vzduchovkové Evropy v Praze jsme vlastně nestříleli velký závod.
Vyhrál jste o bod, takže to asi byly nervy do poslední rány...
Já soupeře moc nesledoval. V úterý v pomalých bězích jsem dal 297, když mi ke dvěma desítkám pomohlo kalibrování od rozhodčích. V rychlých bězích jsem pokazil asi dvacátou ránu, byla z toho osmička a to mě otrávilo. Říkal jsem si, že dřu a takhle to dopadne... Ale zase to pomohlo v tom, že jsem závod dostřílel v klidu, s desítkami a těch 293 bodů nakonec stačilo po delším čase na individuální zlato.
Co očekáváte od čtvrtečních smíšených běhů?
Ty mi moc nejdou. Uvidíme, co se s tím dá dělat. Pojedete v srpnu na mistrovství světa do Finska?
Svaz nemá peníze, ale pomůže Dukla, takže pojedeme. Tam se střílí malorážka i vzduchovka. Budeme rozehřátí, takže i výsledky by měly být lepší.
