Článek
„No, je to tak lepší, ne? Možná na to dojde později. Samozřejmě jsem se toho bál, není dobré, když se vám rýpou někde kolem míchy,“ říká Váňa, dokončující sezónu na italských drahách. „Ne v sedle,“ podotýká sedmapadesátiletý žokejský rekordman Velké, ale dnes už hlavně trenér.
Lékařský zákrok, který mu má zlepšit cit v ruce, ho ale tak úplně nemine. „Problémy, které jsem měl, jak se ukázalo, nesouvisely s páteří, ale s loktem. Ten mi budou operovat asi po Novém roce, už potom snad nebudu ztrácet bič,“ naznačuje, že dál myslí na práci v sedle, přinejmenším tréninkovou, ale podle všeho zase i závodní, i když v tomhle roce absolvoval jen dva dostihy.
Stačilo mu to k tomu, aby se vešel mezi deset nejlepších v novinářské anketě Sportovec roku. I díky tomu, že se vyhne operaci zad, se může těšit na přímou účast při vyhlášení elitní desítky. A nebude asi na nízkých pozicích. „Jen nevím, jak se na to obléct,“ říká tak trochu s úsměvem Váňa, který elegantně zvládl přijetí vyznamenání od prezidenta Klause na konci října. „Nevím, jestli jít zase ve smokingu, abych tam nebyl jediný.“
V zimě se těší i na libůstku v podobě lyžování. Bývalý člen horské služby se dál prohání po svazích, i když má nový kyčelní kloub a bolesti kolena. „S preparátem Orling se to dá zvládnout. Ale pravda: už nevydržím jezdit tři dny v tahu, někdy musím po půldni přestat,“ dodává.
