Článek
Jak se vám zranění zad přihodilo?
V závěru pátečního závodu na tři kilometry jsem ucítila prudkou bolest. Do cíle jsem dojela, i když v posledním kole byla Beckertová rychlejší, ale na můj náskok už neměla šanci. Nemohla jsem se pak ani ohnout, protože bych se asi nenarovnala. Trenér Petr Novák mě léčil akupunkturou i masážemi. Trochu to pomohlo, ale záda pořád hrozně bolí, ještě že to skončilo.
Nezvažovala jste, že do sobotního závodu na 1500 metrů nenastoupíte?
Hráli jsme si s tou myšlenkou, ale není to tak dlouhá trať a já potřebuji ještě nějaké body. Nakonec jsem startovala, body získala, ale nebylo to ono. V cíli jsme se nemohla pořádně narovnat. Kdo chce ale uspět, musí někdy jet i přes bolest. Nic tak vážného to není.
Vrátím se ještě k pátečnímu závodu. Němka Stephanie Beckertová si na vás na tři kilometry hodně věří. Jakou jste tentokrát zvolila taktiku?
Nic složitého. Ujet jí a pohlídat si případný útok. To se mi podařilo, všechna kola jsem měla rychlejší, až na to poslední, kdy mě zradila záda. Pořád jsem čekala, kdy po mně půjde, ale ona nic. Asi toho měla dost. Tak jsem projela cílem ještě s dosti velkým náskokem.
Kolik závodů zbývá do konce Světového poháru?
Ještě zbývá březnové finále v Heerenveenu, kdy se dává víc bodů, za vítězství je sto padesát oproti stovce v ostatních závodech. V Erfurtu krátké tratě už asi nepojedu. O třicet bodů vedu na dlouhých tratích a ráda bych vyhrála počtvrté v řadě, i když to není prioritou této sezóny.
Ale vaší nejoblíbenější tratí je pět kilometrů. Nemrzí vás, že se tato vzdálenost jela jen jednou?
Mrzí nemrzí... S tím nic neudělám. Tak jsem si oblíbila i tři kilometry.
Co vás v Salt Lake City ještě čeká?
Už jen role fanynky v nedělním závodě Karolíny Erbanové na jeden kilometr.
Překvapily vás její výkony?
Ani ne, protože Karolína se ohromně zlepšila. Na pětistovce vytvořila další český rekord. Nejprve se v Calgary jako první se dostala pod čtyřicet sekund a v sobotu už pod devětatřicet. To je paráda. Patnáctistovka jí nevyšla. Při jednom střídání musela pustit soupeřku. Narovnala se a ztratila rychlost. I tak ale jsou její výkony skvělé. Fandíme si navzájem, báječně nám to ladí. Kája je lepší na kratších tratích, já ne dlouhých a patnáctistovku máme společnou. Na olympiádě budeme obě, což je fajn.
Jak se těšíte domů?
Strašně moc! Bylo to hrozně dlouhé, od října jsme v zahraničí. Teď ještě přežít tu cestu a pak už si odpočinu, doléčím záda a začnu se připravovat na vrchol sezóny, kterou je olympiáda.
