Hlavní obsah

Sportovkyně roku Sáblíková: Když jsem si šla pro korunu, klepala se mi kolena

Když si šla na pódium pro křišťálovou korunu, klepala se jí kolena. Dvaadvacetiletá rychlobruslařka Martina Sáblíková podruhé v kariéře zvítězila v anketě Sportovec roku. Cenu převzala z rukou Věry Čáslavské, držitelky sedmi olympijských medailí. „Byla to pro mě velká pocta. Když jsem šla za ní na pódium, byla jsem nervózní,“ přiznala královna českého sportu.

Foto: Michal Doležal, ČTK

Martina Sáblíková převzala korunu pro královnu českého sportu.

Článek

Podruhé v kariéře jste anketu vyhrála.Co pro vás ocenění znamená?

Samozřejmě hodně. Už to, že jsem se v konkurenci úspěšných českých sportovců dostala do desítky, bylo pro mě úspěchem. Vítězství si moc vážím.

Poprvé jste vyhrála v roce 2007, dají se pocity z obou prvenství srovnat?

Nedají. Před dvěma roky jsem byla na závodech. Nyní jsem se slavnostního vyhlášení mohla zúčastnit osobně a byl to nádherný zážitek.

Cenu vám předávala Věra Čáslavská a vaše kamarádka, rychlobruslařka Karolína Erbanová…

Byla to pro mě velká pocta. Paní Čáslavská je pro mě velkým vzorem. To, co dokázala ona, asi jen tak někdo nepřekoná. Když jsem šla za ní na pódium byla jsem nervózní a klepala se mi kolena. Nemohla jsem se ani zvednout ze sedadla. A Kája? V průběhu večera jsem začala tušit, že se něco chystá. Při vyhlašování jsem si všimla, že Karolína odešla z hlediště. Jsem ráda, že mi cenu přinesl člověk, pro kterého jsem vzorem. Moc mě to potěšilo.

Koho jste tipovala jako vítěze?

To je těžké říci. Přála jsem to všem. Třeba žokej Josef Váňa, který v sedmapadesáti letech pošesté vyhrál Velkou pardubickou, to je úžasný výkon. Až mi bude sedmapadesát, tak budu sedět doma u televize a fandit ostatním.

Na slavnostní vyhlášení jste dorazila ve večerních šatech…

Všichni si myslí, že se umím oblékat jen jako kluk. Tak jsem chtěla ukázat, že se umím obléci i jako dívka. Ale pořád u mě platí, že v teplákách se cítím nejlépe.

Jak dlouho vám trvalo šaty vybrat?

Chvíli. Cesta do Prahy pro ně byla delší než samotný výběr (úsměv).

Letos jste si z mistrovství Evropy a světa přivezla čtyři medaile, které si ceníte nejvíce?

Určitě zlata, které jsem získala na světovém šampionátu ve víceboji v norském Hamaru.

Které sportovní výkony vašich kolegů vás letos zaujaly?

Bylo jich hodně, ale asi nejvíce mi v paměti utkvěl finálový běh překážkáře Petra Svobody. Myslím si, že to, co na světovém šampionátu v Berlíně předvedl, je úžasné. A pak mě zaujala medaile Báry Špotákové.

Blíží se Vánoce. Prozradíte, jak probíhá Štědrý den u Sáblíků?

Držíme půst, abychom viděli zlaté prasátko (úsměv). Večeře je tradiční: kapr a salát. Stromeček zdobí celá rodina. Když jsme byli malí, tak jsme dodržovali více zvyků, například jsme pouštěli lodičky.

Zapojila jste se do vánoční přípravy?

Akorát jsem uklidila. Pečení jsem raději nechala na mamce. Nemuselo by to totiž dobře dopadnout a ještě bychom vyhořeli (smích).

Během posledního závodu Světového poháru jste se potýkala s bolestí zad. Už je to lepší?

Záda už jsou v pořádku. Ale onemocněla jsem a musela se léčit antibiotiky.

Budete mít během vánočních svátků volněji od tréninku?

Ani ne. Doma trénuji dvoufázově, a to hlavně na prkně.

Reklama