Článek
Jak dlouho už se věnujete americkému fotbalu?
Od roku 1997. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou, když jsem si šel před dovolenou koupit něco na sebe. V Praze byl tehdy jen jeden obchod s velkým oblečením, kde pracoval člověk, který americký fotbal už hrál. Ten mi o tom řekl a pak jsem s tím začal. Nikdy předtím jsem se o to nezajímal.
Hned vás to chytlo, hrál jste stále na stejném postu?
Chytlo mě to okamžitě. Dřív jsem hrál v útoku, poslední roky jsem v obraně. Mým úkolem je zastavit chlapíka, co běží s balonem. Nebo chytnout toho, co ho hází (směje se).
Co musí člověk splňovat, aby mohl hrát americký fotbal?
Musí to hrát lidi, kteří se tomu chtějí opravdu věnovat. Nejde hrát americký fotbal jenom proto, že je třeba zrovna ´in´. To vás brzo někdo přerazí.
Nelákalo vás také ragby, to má přece jen v Evropě hlubší kořeny?
U ragby mám spoustu kamarádů, chodili jsme spolu dokonce trénovat. Zkoušel jsem to, ale nebylo to ono. Já mám 160 kilo a běhat s takovou zátěží třeba dvě hodiny v kuse... Ale ragby je krásnej sport. Pořád jsou dohady o tom, co je tvrdší sport, já bych nepreferoval ani jedno. Obojí je velice tvrdé.
Díky svým fyzickým parametrům musíte vzbuzovat respekt soupeře...
Většinou mne zdvojují, chodí proti mně ve dvou. Tím zase vzniká prostor pro naše hráče, kteří mohou proniknout jinudy. Ale záleží na okolnostech. Když soupeř dobře zahraje technicky, tak těžko něco nadělám. Je to těžký - proti vám stojí chlápci, co mají stotřicet nebo stočtyřicet kilo, atleti. Kolikrát mi připadá, že nabíhám do zdi.
Kolik času vám vlastně zabere angažmá u amerického fotbalu?
Čtyřikrát týdně v posilovně, dvakrát nebo třikrát týdně na hřišti. Takže někdy to vychází i dvakrát denně.
Dá se to všechno stíhat, přece jen patříte mezi drtivou většinu hráčů, která má ještě civilní zaměstnání?
Já jako zaměstnanec našeho generálního partnera mám ještě jakžtakž nějaké výhody. Ale v každém případě je to náročné. Mám dvě děti, teď tréninky, posilovna, ještě s Davidem Krejbichem (manažer týmu, pozn. autora) zařizujeme ve svém volnu řadu okolních akcí... Ale už asi moc dlouho hrát nebudu.
Jak to? Zranění během kariéry už se natolik nakupila?
Nějaké vykloubení, naštípnutí, natržené vazy... Vážné zranění se mi vyhlo a operacím jsem se zatím vyhýbal, ale po sezóně mě stejně neminou. Budu muset na operace s ramenem a kolenem. A po nich už se asi těžko vrátím, navíc mi bude čtyřicet...
Během kariéry jste toho už zažil dost a nechyběl ani v národním týmu...
V roce 2003 jsme na mistrovství Evropy skupiny B v Dánsku skončili třetí. To samé jsme zopakovali loni šampionátu v Rakousku. A to bez jakékoliv podpory českého sportu, všechno jsme si museli platit sami.
Sledujete také slavnou NFL a máte nějaký oblíbený tým?
Když mám čas, tak to sleduju skoro pořád. Oblíbeným týmem jsou pro mě New York Giants.
Snažíte se odkoukat taky nějaké finty slavných hráčů?
Určitě. Ale v NFL je to takový kvapík, že se to dá těžko stíhat (smích). To bych to musel pořád stopovat, abych to uhlídal.
Na co byste nalákal fanoušky, kteří nemají o americkém fotbale příliš ponětí?
Myslím, že je to docela dobrá show. Fanoušci si jen musí trochu nastudovat pravidla, na každém zápase jim dáváme takovou brožurku. Když si ji přečtou, lehce pochopí. Samozřejmě je tam i dost složitostí, základem však je, že máte čtyři pokusy na to, abyste s balonem překonal desetiyardovou hranici. Ale třeba moje máma mi posledních deset let klade pořád stejnou otázku a ta už se asi nezmění: Proč běhám tam, kde je nejvíc lidí (smích).
