Hlavní obsah

Matt Emons zase pokazil finále: Asi jsem blbý... No

Karel Felt (Mnichov)Právo

Neuvěřitelné! Sotva v sobotu v Mnichově začalo 50. mistrovství světa ve sportovní střelbě, hned zeměkouli obletěla senzační zpráva: Američan Matthew Emmons znovu pokazil finále velké soutěže a sám se připravil o medaili! Potřetí v kariéře!

Foto: Jan Handrejch, Právo

Sportovní střelci Matt a Kateřina Emmons s dcerou Julií.

Článek

Manžel nejlepší české střelkyně Kateřiny Emmons v sobotu ve vzduchové pušce postoupil do finálové osmičky jako šestý, jen s dvoubodovou ztrátou na Itala Niccolu Camprianiho a Maďara Petera Sidiho. Do terče posílal jednu desítku za druhou a po šesté ráně už byl na medailových pozicích. Na dohled měl vedoucího Itala. Tři rány před koncem byl těsně druhý. Pak to ale přišlo: 10,1 bodu - 9,9 a poslední ránou 8,4! Přeplněná finálová hala jen zahučela, přítomní trenéři nevěřícně zírali na Američana, který sklopil hlavu. Spadl až na sedmé místo a přišel nejen o medaili, ale také první možnost pojistit si účast na olympiádě v Londýně 2012. Tu si zajistilo šest borců před ním...

„Nechápu to. Neumím říct proč. Nevím... Asi jsem blbý nebo co...,“ říkal milou češtinou, když se přišel podívat na trénink svojí manželky. „Snad tím Kateřinu nenakazím,“ pokusil se zažertovat. „Já tu medaili strašně moc chtěl. Je mi to líto,“ dodal pak tichým, velice smutným hlasem.

Syndrom poslední rány nechápe

Třetí pokažené finále na velké akci. To se hned tak nevidí. Přitom je uznávanou světovou jedničkou v puškových disciplínách. Poprvé se mu to stalo na OH v Aténách 2004, kde suverénně vedl ve finále libovolné malorážky na 3x40 ran. Poslední ránu poslal do sousedního terče... „Tenkrát jsem se seznámil s Kateřinou, když mě přišla utěšit. To mezi námi přeskočila jiskra, takže to vlastně bylo dobré,“ hledal na senzační nule pozitiva.

O čtyři roky později v Pekingu ve stejné disciplíně zase vedl. Poslední finálovou ránou dal jen 4,4 a propadl se až na čtvrté místo. Zbyla ne něj bramborová medaile... „To bylo také hrozně nepříjemné. Ale později se nám narodila Julinka, takže vlastně zase přišlo něco krásného... Tak snad to vyjde i do třetice,“ pozvedl významně obočí... Kateřina, která část rozhovoru zaslechla, jen zakroutila hlavou... „To, na co myslíte, určitě nečekáme,“ a naznačila, že je štíhlounká jako proutek.

Což o to, účast v Londýně se určitě vybojuje. Vždyť jen v Mnichově na to má další dvě  malorážkové disciplíny - 60 ran vleže a 3x40 ran. Ale kde se bere ten „Emmonsův syndrom poslední rány?“ „To neví nikdo. Hodně jsem na sobě před šampionátem pracoval. V podobné situaci jsem byl už mnohokrát. Vím přesně, co od takových závodů mohu očekávat. S přípravou jsem byl velmi spokojený, formu jsem dolaďoval ve výborných podmínkách v Plzni. Myslím si, že lépe se snad ani připravit nedalo,“ krčil rameny.

„Podle toho, jak mi vzduchovka v této sezóně šla, jsem nemohl dát na mistrovství světa jiný cíl, než finále. To se povedlo a všechno navíc měl být bonus. Věděl jsem, že když se dostanu do osmičky nejlepších, mám velmi dobrou šanci na medaili, protože ve finále obvykle střílím dobře. Byl jsem nervózní, to ale na mistrovství světa budete vždycky. Ale šlo mi to fakt dobře. Měl jsme dobrý rytmus, dával jsem vysoké rány," líčil Matt.

"Při té poslední ráně jsme byl o trochu víc nervóznější, ale ne o moc. Mířil jsem a držel jsem zbraň. V okamžiku výstřelu se tělo pohnulo doleva. Byla to velká chyba. Nemám jiné vysvětlení, než že jsme to zkazil... Ale uvědomuji si, že vždycky, když udělám velkou chybu, a pohnu se, je to doleva. Je ve mně nějaké napětí a já nemůžu přijít na to, jak se ho zbavit... Na potlesk diváků se nemohu vymlouvat. Eliminoval jsem v hlavě hluk... Možná tam bylo ještě něco jiného, ale já si to nepamatuju. Soustředil jsem se na svou ránu,“ hledal vysvětlení.

Pro Hollywood to ještě není 

Že by zafungovalo podvědomí, vzpomínky na nepovedená finále... „Možná, nevím. Prostě to nebyla dobrá rána... Byl jsme z toho smutný. Měl jsem dobrou příležitost, kterou jsem promeškal. U těch předchozích finále to bylo prostě něco bláznivého, ale tady ne. Udělal jsem všechno, co jsme měl. Ale když jsme viděl tu ránu, jen jsme vydechl. Nepotřeboval jsme nijak extra dobrou trefu, na stříbro nebo bronz by stačila i špatná. Ale ne tak hrozná...," mrzelo jej.

Fobie z poslední rány? "Ne, tu určitě nemám. Poslední dvě rány jsou vždycky těžší, to je stejné pro každého. Musím se naučit, jak se nehýbat. Držení zbraně bylo dobré, ale prostě jsme se pohnul... Už je to za mnou,“ uzavřel další příběh, jímž se zase proslavil víc, než kdyby vyhrál. „Pro Hollywood to ale asi ještě není,“ usmál se.

„Co ještě chci od střelby? Medaile a peníze. Všechno ostatní mám. Skvělou ženu, krásnou dceru Julii, spoustu báječných přátel. Snad to bude příště lepší,“ rozloučil se sympaťák Matt Emmons. V Mnichově bydlí s výpravou USA, jeho manželka Kateřina s českou. Tak snad ji ten „Emmonsův syndrom poslední rány“ nenakazil... To se uvidí v neděli, finále vzduchové pušky začíná ve 12.30 hodin a přímo ho vysílá ČT 4.

Reklama