Článek
Historici přišli na to, že například vozataj jménem Gaius Appuleius Diocles, nashromáždil za svou kariéru 35 863 120 sesterciů za to, čemu nyní říkáme prize money. Částku můžeme jen těžko prostě převádět podle kurzu, nicméně při srovnávací analýze vyšel ekvivalent 15 miliard dolarů (tedy skoro 300 miliard korun), tvrdí profesor klasických studií Peter Struck z chicagské univerzity.
Snímek ze slavného filmu Ben Hur, který získal nevídaných jedenáct Oscarů a stal se jedním z nejúspěšnějších filmů všech dob.foto: archiv
Rozsah bohatství tohoto mistra vozatajů z 2. století n.l. nechali v roce 146 vytesat v Římě jeho kolegové a fanouškové. Prof. Struck spočítal, že Diocles by ze svého bohatství mohl plné dva měsíce financovat celou obrovskou armádu na vrcholu římského impéria. „Právě oněch 15 miliard dolarů by padlo na dvouměsíční výdaje na ozbojené síly,“ poznamenává Struk. „Tiger tak dobře placen nikdy nebyl,“ dodává.
Negramotný, ale s největším srdcem
Gaius Appuleius Diocles pocházel z Lusitánie, římské provincie v dnešním Portugalsku a přilehlém středozápadním Španělsku. Pravděpodobně úplný negramota dosáhl ohromujícího jmění, protože 24 let vítězil v závodech, kde zhusta poražený skončil pádem z vozíku a smrtí. Podobně jako nyní máme stáje F1, i v antice byla podobná uskupení jezdců a koní. Společně trénovali a někteří i vzdělávali.
Běžným zápřahem bylo dvojspřeží, ale konaly se závody i v trigách (tři koně) a kvadrigách (čtyři). V lehkém dvoukolovém vozíku jezdec stál a chráněn byl jen koženou přilbou, chráničemi holení a lehkým brněním na hrudi. Do cíle musel absolvovat obvykle sedm okruhů a při předjíždění si většinou nikdo servítky nebral.
Circus Maximus v Římě, model podle soudobých plánů.foto: archiv
Závodní dráha byla dlouhá, jak podmínky dovolovaly. Slavný Circius Maximus v Římě byl svými rozměry 600 x 200 metrů bezkonkurenčně největší a také nejoblíbenější. Na hry tam podle soudobých pramenů přicházelo do ochozů až 320 000 diváků, další tisícovky stály na okolních pahorcích.
