Článek
"Chci z toho mít pocit, že jsem do toho dal všechno. Odejít se vztyčenou hlavou. A kdybych prohrál, což určitě přijde, abych nezalezl do šatny a řekl si: cos to proboha hrál," řekl novinářům Korbel.
Lituje, že ho šampionát doma nezastihl někdy v polovině 90. let. To byl na vrcholu formy. "Raději bych tu hrál před patnácti lety než teď, kdy mám na krku čtyřicítku. Vyhlídky na nějaké lepší umístění by byly jinačí," uznal. "Blízko to bylo v roce 1996, ale nakonec to dali Slovákům. Ale motivaci samozřejmě mám velkou," řekl Korbel.
Výčet jeho úspěchů je dlouhý. K těm největším patří bronzová medaile ze soutěže družstev na mistrovství světa 1991, bronz ve dvouhře z evropského šampionátu v roce 2000, na stejném turnaji v letech 2003 a 2005 přispěl v soutěži družstev k třetím místům. K tomu spousta titulů na klubové a národní úrovni.
Korbel je vnitřně smířený s tím, že větší šanci na úspěch má v družstvech. "V jednotlivcích nepatřím do okruhu favoritů, to vím. Věk se zastavit nedá, to je prostě fakt," připustil. "V družstvech ale máme na to, abychom získali medaili. Ale takových manšaftů je více a bude záležet na momentální formě plus dalších tradičních faktorech, jako jsou los a tak dále," podotkl Korbel.
Se čtyřicítkou na krku jen déle vstřebává únavu
I když má na krku čtyřicítku, herní sebedůvěru nepostrádá. Potíž je v delším vstřebávání únavy. "Když se cítím dobře, jsem pořád schopen porazit kohokoliv. Bude ale záležet na tom, jak bude reagovat hlavně tělo. V tom vidím největší rozdíl, tělo regeneruje hůř a déle," vysvětlil Korbel.
Havířovský rodák je v Ostravě skoro doma. Ve městě hrál i studoval a dodnes tu má řadu známých. Někteří ho přijdou povzbudit. "Osobně jsem nikoho nezval, to bych asi nedělal nic jiného. Ale třeba loni na maturitním srazu po dvaceti letech na to přišla řeč. Vím, že by měl přijet třeba Dan Kunce, který hrával hokej za německý nároďák a poslední dobou jsme docela často v kontaktu," řekl Korbel.
