Článek
„Cítil jsem se už dost vyšťavený z družstev, scházely síly a trochu odešly soustředěnost a psychika. Smutnit ale nemusím, ten bronz z družstev mi zůstane jako silný zážitek a kdykoli v Ostravě vstoupím do haly, tak se mi to všechno zase vybaví,“ vypráví 30letý rodák z ukrajinského Simferopolu, jenž letos pronikl do první padesátky světového žebříčku.
Do Česka kdysi přijel na doporučení kamaráda, žije tu a hraje ping-pong už dvanáct let. Občanství se ale dočkal teprve v roce 2008. „Vše komplikovala chybějící ukrajinská razítka, na propuštění ze státního svazku žádali pořád další papíry. Úředníci to tam snad záměrně zdržovali. Až když se do toho vložilo české ministerstvo vnitra, věci se pohnuly,“ líčí Prokopcov, jenž mluví výborně česky. „Jazyk jsem se naučil rychle, větší potíže mi dělal pravopis.“
Ve své nové zemi se stihl oženit i rozvést a nedávno si tu našel novou lásku, pohlednou blondýnku. „Už jsme se bavili i o svatbě. Jen mamince je líto, že jsem tak daleko, ale zase je ráda, že tu mám dobrý život a že se mi daří i ve sportu. Dostanu se za ní jednou za rok, ale mám pořád u sebe jako talisman její křížek a strážného anděla,“ říká Prokopcov, jenž si z české kuchyně nejvíc oblíbil vepřovou s knedlíkem a zelím.
Nejdříve působil v Ostravě, teď hájí barvy pražského El Niňa a s ním hraje i Ligu mistrů. Lákalo by ho i angažmá ve Francii, ať už kvalitou stolního tenisu nebo i pro poznání tamního života. „Na začátku října hrajeme Ligu mistrů v Angers, tak si to mohu trochu osahat. Ostravská týmová medaile je pro mne povzbuzením, rád bych se podíval i na olympijské hry do Londýna a ani tím moje plány nekončí. Stolní tenis se dá hrát i dlouho po třicítce, vždyť Schlager teď bral ve 38 letech evropský bronz v singlu,“ uzavírá.
