Článek
Není to jistě příjemná vzpomínka, ale můžete přiblížit, jak se vlastně všechno kolem manžela seběhlo? Teď už nemám se vzpomínáním problém, ale bylo to opravdu těžké. Hlavně den operace 20. září jsem prožívala těžce... Matt měl letět do Singapuru na olympiádu mládeže. Nebylo mu dobře, tak se podrobil vyšetření a při něm se zjistilo, že má rakovinu štítné žlázy. Sice ne tu nejhorší variantu, ale ani ne tu nejlehčí. V americkém střeleckém týmu má kolegyně, jejichž tatínek je špičkový chirurg. Přes něj se dostal do New Yorku k vynikajícímu specialistovi doktoru Shahovi. Bydleli jsme na Manhattanu u známých, Matt absolvoval vyšetření. Všechno se seběhlo rychle, ale hlavně dopadlo dobře. Druhý den po operaci šel Matt pěšky do našeho dočasného domova.
Jak je na tom momentálně?
Skvěle! Už běhá, začal s tréninkem, cítí se mnohem lépe než dřív. Všechno jsme zažehnali... Tedy pokud to lze u této nemoci vůbec říct. Nyní absolvuje hormonální léčbu, čeká ho ještě radiojodová terapie a každý rok bude chodit na důkladnou kontrolu. Věříme, že jak rychle tahle nemoc do naší rodiny přišla, tak rychle také odešla.
Přiletěla jste sama. Co dcera Julinka?
Ta je doma v Grand Rapids s tatínkem a jeho rodiči. Už chodí do školy a vůbec se jí nechce domů. To je moc fajn i pro nás, protože máme víc času na trénink. Důležité je, že se Julinka cítí v kolektivu dobře.
Na jak dlouho jste přiletěla z USA?
Koncem října se vracím, takže na deset dní. O víkendu mě čeká po téměř třech letech závod v německé bundeslize za Coburg. Už se na to těším. Příští úterý budu v Mnichově střílet finále Světového poháru ve vzduchové pušce. Tam se dostávají jen vítězové závodů Světového poháru a medailisté ze šampionátů. Sice se nás sejde méně, ale o to vyšší je kvalita. Chci tam samozřejmě uspět co nejlépe.
Sportovní střelci Matt a Kateřina Emmons s dcerou Julií.foto: Právo/Jan Handrejch
Vaše problémy s kyčlí už jsou také minulostí?
Odešly brzy po návratu do USA. Už střílím velmi dobře, trénuji naplno. Cítím se skvěle. Hodně mi pomáhá také cvičení jógy. Jen fyzičku musím dohnat.
Takže máte dobrou formu?
A jakou! Povedlo se mi vyrovnat absolutní světový rekord, tedy 400 bodů a převážně středovými desítkami. Cítím se výborně a soupeřky to se mnou budou mít hodně těžké, aby mě porazily. Na závod jsem hodně nažhavená.
V Mnichově bude i pistolářka Lenka Marušková. Znáte se vůbec?
No jistě! Spolu jsme bydlely na olympiádě v Aténách, kde Lenka získala stříbro a já bronz. Známe se i z Plzně, ale teď se vídáme málo. Ona bydlí v Praze, já v USA a když jsem doma, tak v Plzni. Uvidíme se v Mnichově.
Hodně se mluvilo o vaší střelnici v USA. Jak to vypadá aktuálně?
Velmi dobře. Vzduchovkovou máme doma a malorážková by se měla brzy otevřít. Máme přislíbenu pomoc a neměl by být problém dořešit i finanční otázky. Pro nás by to bylo i určité řešení budoucnosti, až přestaneme závodit. Kdyby to nevyšlo, rýsuje se možnost přestěhování do Colorado Springs a nebo dokonce do Česka. Ale my doufáme, že všechno už bude v pohodě a zůstaneme v našem minnesotském domově, kde se nám moc líbí.
Už máte představu o příští sezóně?
V podstatě její základ je jasný a cíl také. Získat účastnické místo pro olympijský Londýn. Věřím, že se to povede. Jinak počítám s tím, že v lednu přiletím do Plzně a budu střílet Velkou cenu osvobození. V plánu mám i start na zimním vzduchovkovém a letním malorážkovém mistrovství Evropy. Nepoletím sice na Světový pohár do Sydney, protože bych ztratila hodně času z tréninku, ale absolvuji ho v USA a pak v Evropě.
Zmínila jste malorážku. S tou jste závodila naposledy na olympiádě v Pekingu, kde jste ke vzduchovkovému zlatu přidala stříbro. Po narození dcery jste malorážku oddalovala. Už přišel její čas?
Od olympiády jsem ji držela v ruce jen občas. Oddalovala jsem ji kvůli zdravotním problémům. Zkusila jsem ji nedávno po delším čase a bylo to trochu „Setkání třetího druhu.“ My se ale určitě časem zase spřátelíme. Do střílení obou zbraní mám obrovskou chuť.
