Článek
Je pro vás premiérový triumf v seriálu zadostiučiněním?
Respektuju, že měli někteří jiný názor, ale bylo mi jedno, co se povídá. Pro mě je to zadostiučinění v tom smyslu, že odchod do Kanady byl velký krok a vidím, že nese ovoce.
Pro vaše sebevědomí jste si ale asi nemohl přát lepší vzpruhu…
Pro sebedůvěru je to skvělé. Před sezónou jsem slýchal, že první rok po takové změně bude těžký a budu se hledat. To já ale nechtěl.
Nejste sám překvapený, jak rychle jste se s novým prostředím sžil…
Čekal jsem, že to bude obtížnější, ale je vidět, že mi Kanada prospívá. Jakmile začne hrát hudba, stres je pryč, i když se minutu před startem cítím mizerně.
Jak se vám daří zbavovat předzávodního stresu? Má na tom zásluhu mentální příprava s hudebníkem Danem Landou?
Je tam víc faktorů, nejzásadnější je trénink, ale bez té mentální přípravy by to nešlo. Čím jsem starší, tím víc o tom přemýšlím, což je někdy na škodu. Dan mi pomáhá, i když na dálku je to komplikované. Přišli jsme na dobrý systém, vybavil mě na cesty něčím, co mi pomáhá. Nechci, aby to vyznělo mysticky, ale nebudu prozrazovat, co to je. Důležité je, že to funguje. Když jsem mu teď po závodě psal, měl radost.
Váš nový kouč Emerson je v Moskvě s vámi? Pochválil vás?
Ano, je tu se mnou, to od trenéra čekám, aby mi věnoval plnou pozornost a cestoval se mnou na závody. Krátce mě pochválil za to, jak jsem dokázal převést tréninkové jízdy na závodní led, ale pořád je co zlepšovat. Mám naději na ještě víc bodů, není třeba se teď rozplývat.
Zajel jste si osobní rekord. Byla to tedy nejlepší volná jízda vaší kariéry?
Těžko se to srovnává, tu předchozí jsem zajel na mistrovství světa, kde jsem předvedl dva čtveráky… Dle mých pocitů to byla jedna z nejlepších, nedocházely mi síly.
Ale čtverné skoky zatím chyběly…
Hodně se mě tu na ně ptali. Určitě s nimi počítám, zatím nebyl čas je nacvičit, aby byly stabilní součástí jízdy. Ruské publikum je má rádo, ale tím jsem se nemohl nechat ovlivnit, tak jsem lidem aspoň udělal radost tím, že jsem dva čistě předvedl v exhibici.
Po závodě jste uznal, že finále Grand Prix vám v minulosti směrem k mistrovství Evropy nikdy moc nepomohlo. Je tedy možné, že byste ho letos vynechal?
To ne, do Pekingu pojedu. Netěším se na ten dlouhý let, minule jsem tam kvůli mizernému jídlu shodil dvě kila a nachladl, ale je to prestižní závod a já si chci ověřit, jak trénink funguje.
Cestování si letos užijete dost, z Kanady do Číny, do Ruska, znovu do Číny…
Je ho víc, než jsem si představoval. Do Číny se letí třináct hodin, po finále Grand Prix jsem poprosil svaz, abych mohl z Číny rovnou letět do Prahy kvůli mistrovství republiky. Pak se tu zdržím až do konce roku, než se vrátím do Kanady.
V Torontu už jste zdomácněl? Nestýská se vám?
Stýská se mi po našich, ti mi tu chybí. Předtím jsem také trénoval daleko, ale z Oberstdorfu jsem byl za čtyři hodiny autem doma… Teď mi to ulehčuje rodina, u které v Torontu bydlím, mám tu i dost kamarádů z doby, kdy jsem sem jezdil za choreografkou Lori Nicholovou. Takže jsem do nového domova přešel plynule.
Už znáte v Torontu místa, kam zajít na večeři nebo za zábavou?
Ještě ne, pořád hledám. Ale každý pátek večer chodíme na bowling, to už je taková tradice.
Na hokejovou NHL nebo na basketbalovou NBA občas zajdete?
Basket mi ještě z těch severoamerických sportů chybí. Ale na hokeji jsem byl už několikrát, potkal jsem se na chvíli i s Tomášem Kaberlem, snad se ještě uvidíme, i když on má nabitější program než já. Viděl jsem i baseball, ten mě ale moc nechytl. NHL u mě jasně vede.
Také jste zvažoval, že budete v Torontu pokračovat ve studiu. Došlo na to?
Ještě ne, nemohl jsem zařídit všechno naráz. Ale v příštím semestru bych si tu chtěl udělat titul Master v angličtině.
