Rubriky:

Ostatní

Strach z diskvalifikace mě brzdí, přiznala Sáblíková

29. listopadu 2010 17:49

Od úvodu sezóny čekala dvojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení Martina Sáblíková přeci jenom víc. Druhá místa ze tří kilometrů v Berlíně a pětky v Hamaru ale bere. „ Vzhledem ke zdravotním problémům, které jsem prodělala, mohu být vcelku spokojená,“ říkala v pondělí po příletu z Norska na ruzyňském letišti.

 

Petr Horník, Právo

Jak jste spokojená s první částí sezóny?

Na to, jaké jsem měla zdravotní problémy, docela ano. Ta druhá místa nejsou špatná. Už před sezónou jsem říkala, že budu bojovat o stupně vítězů, ale neslibovala jsem zlaté medaile. Kvůli střevní chřipce jsem nemohla jet v Heerenveenu. Pět dní jsem nejedla a zhubla. To poznám na kalhotách. Pak mi chyběla hlavně síla.

Ale trenér Petr Novák byl nespokojený...

On to vidí z hlediska časů, které jsem třeba jezdila v Berlíně před nemocí. Věřil, že se k nim vrátím, což já také, ale nevyšlo to. Navíc při pětce v Hamaru jsem se vůbec nedostala do rytmu. Bylo to špatné i technicky.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Na postel! Chci alespoň dva dny spát. Cítím se hrozně unavená. Doma budeme jen pět dní, už 5. prosince jedeme do italského Collalba. Chci si také nechat od lékařů udělat rozbor krve, abych věděla, co mi v ní chybí za látky, a jak je mám doplnit. Jakmile si odpočinu, budu se znovu připravovat, abych na soustředění odjela na nějaké úrovni a nezačínala jsem od nuly.

Co od italského soustředí očekáváte?

Jednak musím nabrat sílu, to znamená, že to nebude jen o bruslení, ale také o běhání a posilování. Musím také víc vtsřebat nová pravidla. Pořád myslím na to, abych se držela mezi čarami a nepřešlápla. To je nepříjemné. Při tom bych potřebovala myslet na jiné věci, hlavně na techniku. Vždyť v posledním kole pětky v Hamaru jsem na rovině udělala dvanáct kroků, což je na mne moc. Zapracujeme i na šířce kroku a musím také zlepšit rozběh.

Ale vás žádná diskvalifikace nepotkala. Sudí nejsou tak přísní?

Jsou tolerantní, což slíbili. Těch diskvalifikací opravdu moc nebylo. Jenže oni vám odpustí jeden přešlap a ještě pečlivě sledují, jak hluboko jste se dostali do vedlejší dráhy. Další už znamená diskvalifikaci. A strach z ní mě do jisté míry brzdí.

Hrozila vám v některém závodě diskvalifikace?

Při závodě jsou členové NovisTeamu podél oválu a nejenže povzbuzují, ale upozorňují i na tohle nebezpečí. Jednou mi to hrozilo, ale Karolína Erbanová na mne včas zakřičela. Já jezdím šířeji, takže si musím pečlivě hlídat, abych se vešla mezi čáry. Hlavně při výjezdech ze zatáček je to nebezpečné. Kroky, které jsem byla zvyklá dělat, prostě už nesmím směřovat do vedlejší dráhy. Je to ale otázka zvyku. Až tohle dostanu do krve, projeví se to i na rychlosti. Je fakt, že podobné problémy mají i další závodnice a závodníci.

Budete měnit svoje předsezónní cíle?

Není důvod. Mluvila jsem o stupních vítězů, a o ty bojuju. Chci se dostat co nejvýš ve Světovém poháru a samozřejmě přivézt medaile z mistrovství Evropy i světa. Z Collalba se vrátíme 21. prosince, abychom stihli vyhlášení Sportovce roku. Vánoce strávíme doma a pak budeme ladit na lednové mistrovství Evropy.

Dokážete se dostat do olympijské formy?

Věřím, že ano. Budu na tom hodně pracovat.

Vy ale závody hodně prožíváte, hlavně noci před nimi...

To je pravda. Bála jsem se, abych se například z Berlína kvalifikovala na pětku do Hamaru. V Norsku jsem zase přemýšlela o tom, že musím pětku zajet co nejlépe a ukázat, že na to pořád mám. Špatně jsem spala. Hlavou se mi honilo kde co. Trenér byl možná zoufalejší, než já, když jsem mu klepala v půl třetí ráno na dveře. A po vzrušenější diskusi jsem s nimi práskla. Když to shrnu, pořádně jsem nespala pět dní.

Neberete si to až moc, vždyť rychlobruslení je také jen sport?

Trenér by to takhle určitě řekl. Prostě už jsem taková. Když se potřebuju vypovídat, hodně si povídám s Karolínou a samozřejmě i s trenérem, s nímž proberu svoje ježdění technicky. Tentokrát ale nezabíralo vůbec nic. Ani olympijský panák nepomohl. Ležím a převaluju se, hlavou se honí spousta věcí... Snad to doma v Oseku pomine.

Z Norska jste si přivezla cenu pro nejlepšího rychlobruslaře minulé sezóny. Co pro vás tento rychlobruslařský Oscar znamená?

Víc si cením jen olympijských medailí. Tahle cena, kterou v celé historii získalo jen pět žen, má v rychlobruslařském světě velkou váhu. Je to velmi prestižní ocenění. Nedostává se každý rok. Kovová socha rychlobruslaře je taky pěkně těžká, váží nejméně pět kilogramů. Cestou se o ni staral trenér Novák. Rozhodně patří k mým nejcennějším trofejím.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní