Článek
Před třemi měsíci vám lékaři diagnostikovali a odstranili nádor. Dá se říci, že jste z nejhoršího venku?
Věřím tomu. Ve středu se mi konečně udělalo dobře. Bylo to pět dní po třetí chemoterapii. Tak si říkám, že vyhrávám 3:0. Nemám potíže. Hned jsem si byl zaběhat, zaplavat a říkám si: paráda, zase se můžu zapotit, není mi blbě od žaludku. Prostě mám strašnou chuť do života.
Lékaři vám lehký trénink dovolili?
Řekli mi, že můžu dělat prakticky vše, na co se cítím. Ale samozřejmě s rozumem. Po tom, co jsem si prožil, mám respekt. Do konce roku nesmím absolvovat žádné těžké tréninky, spíš pozvolna pracovat na celkové kondici. Nic na rychlost, sílu. Vždyť já mám teď problém vyjít do druhého patra, jak mě bolí nohy. Takže začnu s běháním, plaváním nebo jízdou na rotopedu.
| JAK BOJOVAL S NEMOCÍ |
| 14. září letošního roku šel do nemocnice, kam ho okamžitě poslala kamarádka-lékařka. Svěřil se jí, že si nahmatal bulku na varleti. Vyšetření odhalilo nádor a hned druhý den mu ho při operaci v Praze na Karlově náměstí odstranili. |
| 20. října zahájil cyklus chemoterapií a v tuto chvíli o sobě tvrdí, že má v podstatě vyhráno. Zákeřnou chorobu na 99 procent překonal a spřádá velké plány na návrat do světa sportu. |
Tušíte, kolik jste kvůli nemoci ztratil ze své výkonnosti?
Zrovna dnes (čtvrtek – pozn. aut.) jsem byl na zátěžových testech. Jsem zhruba na třiceti procentech toho, kde jsem byl v únoru. Ale to je normální. Doktoři říkají, že chvilku bude trvat, než si tělo zase zvykne přijímat zátěž. Musím dát hodně na pocity.
Kdy zase vezmete do ruky badmintonovou raketu?
Já už hrál ligu po druhé chemoterapii. Ale bylo mi blbě. Teď v úterý odlétám na turnaj do Štrasburku, kam pozvali jen čtyři nejlepší Evropany. Já dostal pozvánku poprvé a ještě jsem organizátory upozorňoval, že nejsem zrovna ve formě... Ale chtěli mě tam, tak jedu.
Myslíte si, že vás spoluhráči budou šetřit?
Je to exhibice a kluci vědí o všem, co jsem v minulých měsících prožil. Tak mi snad nedají kanára... Bude to spíš show pro lidi. A pro mě ujištění, že můžu zase sportovat.
Kdy do toho vletíte naplno?
Chci na mistrovství republiky, které je první víkend v únoru. Ne hrát, ale popáté ho vyhrát.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy vám řekli, že máte v těle nádor?
Všechno mi přijde jako strašně dávno, ale vidím to jako dnes. V úterý mi přiletěl trenér z Indonésie, jednou jsme spolu trénovali a další den mi řekli, že mám rakovinu. Měl jsem se chystat na turnaj a místo toho jsem absolvoval jen na dlouhou dobu poslední trénink. A byl určitě nejdražší v mém životě.
| PETR KOUKAL |
| Narozen: 14. 12. 1985 |
| Největší úspěchy: čtyřnásobný mistr ČR, účastník OH v Pekingu, vítězství na několika mezinárodních turnajích |
| Sportovní vzory: Emil Zátopek, Václav Chalupa, Jan Železný, Roger Federer. |
| Největší sportovní zážitky: OH 2008, šedesátidenní tréninkový kemp v Číně 2005 |
Proč?
Sehnat trenéra z Indonésie, kde je badminton nejpopulárnější sport, je hodně těžké. Stojí to dost peněz a úsilí. Navíc mu platíte letenky, ubytování. Je to nákladné asi jako špičkový tenisový trenér. Tenhle je navíc absolutní třída. Jmenuje se Budi Santoso, bývalý hráč světové špičky. A dnes je hvězda i jako trenér. Vede nejlepší klub v zemi, kde je badminton náboženstvím. Ani fotbal není populárnější. Hrál jsem tam čtyřikrát, a když jsme chtěli jít s ostatními hráči na večeři, museli uzavřít restauraci. Jinak by nás lidi umačkali.
Co ten indonéský trenér v Praze dělal?
Bylo to trošku hektické. Neměl se na koho obrátit, já ležel ve špitále. Sháněl mě, nevěděl, co je se mnou, nikoho tady neznal. Nakonec se to nějak vyřešilo a trénoval moje soupeře... Ale věřím, že ho sem ještě dostanu. Teď chci získat jednoho trenéra ze Skotska, aby mě připravil na mistrovství republiky.
Badmintonista Petr Koukalfoto: Právo/Petr Horník
Když jste se probudil po operaci, co vám lékaři řekli?
Že díky včasnému zákroku mám poměrně velkou šanci.
Takže žádné černé myšlenky vás nepřepadávaly?
Víte, já jsem bojovník. I díky tátovi, který mi vždycky říkal: hlavně se z úspěchů ani z průšvihů nepos... Ale první momenty byly šílené, i když jsem neměl úplně chvíle, kdy bych pochyboval, jestli to vůbec přežiju. Chemoterapii jsem začal symbolicky 20. 10. 2010. Věřil jsem, že to zvládnu. Byl jsem pětkrát týdně v nemocnici. Od pondělka do pátku, denně šest hodin.
Je pravda, že se teď chcete angažovat v rámci osvěty v souvislosti s rakovinou varlat?
Ano. Chci dostat do podvědomí lidí, že se tomu dá předejít. A pokud se něco takového stane, tak máte šanci vrátit se do normálního života. Chtěl bych to spustit od 1. ledna.
Studoval jste příběh amerického cyklisty Lance Armstronga, který měl stejnou chorobu a dokázal se rovněž vrátit ve velkém stylu?
On na tom byl daleko hůř. Dávali mu minimální šanci na přežití, na rozdíl ode mě měl metastázy v plicích i břiše. Ty jeho knížky jsem četl ještě dávno předtím, než se mi to stalo. Jeho plakát mi visel doma na stěně. Proto bych ho rád získal pro svou kampaň.
Jak?
Chtěl bych se s ním sejít a vylíčit mu svůj příběh. Byl by to pro mě obrovský zážitek. Strašně bych si přál, kdyby tu mou kampaň nějak posvětil, vyfotil se se mnou pro tyhle účely. Rozhodil jsem sítě, abych se k němu dostal, protože je to strašně těžké. Poprosil jsem o nějaké kontakty i cyklistu Romana Kreuzigera, se kterým se znám od olympiády v Pekingu. Věřím, že se mi to povede.
Změnil jste se jako člověk po vyhraném boji se zákeřnou nemocí?
Určitě. Změní vás už jen pobyt v nemocnici. Přijdete do styku s lidmi, kteří na onkologii umírají. Člověk má pak úplně jiné priority. Proto teď vidím zdraví jako nejdůležitější věc. Všechno ostatní je druhořadé.
Co si přejete po sportovní stránce?
Chci se dostat na olympiádu do Londýna. Než mi objevili ten nádor, měl jsem vizi, že tam získám medaili. Sice jsem si musel dát pauzu, ale myslím, že mi to paradoxně může pomoci. Spoustu věcí vnímám jinak. Ale na tu medaili budu myslet znovu.
