Hlavní obsah

Dřevo štípat nebudu. Soupeřky? To se uvidí! smála se Sáblíková

Karel Felt (Collalbo)Právo

V roce 2007 vybojovala Martina Sáblíková právě v Collalbu svůj první evropský titul v rychlobruslařském víceboji. Tehdy bydleli za městem ve srubu, kam si museli nosit vodu a štípat dříví, aby si zatopili. Pak ve dvou dnech „rozštípala“ soupeřky a vytvořila hned tři světové rekordy. „Letos určitě štípat dříví nebudu, bydlíme jinde a v lepším. A soupeřky? To se uvidí! Chci medaili, před závodem ale neříkám jakou,“ pravila den před startem.

Foto: Milan Malíček, Právo

Rychlobruslařka Martina Sáblíková

Článek

Jakou máte čtyřiadvacet hodin před obhajobou mistrovského titulu náladu? Zatím dobrou.

Měla jste problém s třísly, jak to aktuálně vypadá?Jde to, jet se s tím dá.

Musela jste po vánocích shazovat? Ne, s tím problém nemám, i když si neodpírám.

Nad oválem v Collalbu čni vysoká skála, prý pro ni máte speciální název?

Říkám ji Titanik, ona mi tu loď připomíná.

Před čtyřmi roky jste v Collalbu získala svůj první evropský titul. Berete nadcházející závody, jako že se kruh uzavírá? Právě. Doufám, že aspoň nějaká placka bude. Stačí mi jakákoliv, hlavně, že to bude placka.

Ale vy jste největší favoritkou... Musíte mi to pořád říkat? Vím to, ale všichni šli nahoru. Co se týká Norek, ty se hodně zlepšily, to samé třeba Holanďanky, takže to bude těžké. Navíc výsledky může zamíchat počasí. Říkají, že má v sobotu pršet nebo dokonce chumelit.

Cítíte, že si vás, jako olympijské vítězky soupeřky víc všímají, chtějí vás stůj co stůj porazit? Myslím si, že na sebe koukáme všechny pořád stejně.

Jste ráda, že kvůli problémům se zády nestartuje Němka Beckertová? Nevím... Takhle to nevnímám. Záleželo by na tom, jak by jela pětistovku. Tu moc neumí.

Takže jaké tu budete mít největší soupeřky? Holanďanky Wüstovou, o které toho moc nevím, protože nizozemský šampionát nejela. Naopak výborné časy zajela Leenstraová. A počítat musím i s Ruskou Lobyševovou. Když budou špatné podmínky, při troše štěstí může vyskočit nahoru některá jiná závodnice. Venku to je vždycky loterie.

Jaké počasí vám dělá na otevřeném oválu největší problém? Jsem zvyklá docela na všechno, ale asi bude hodně záležet na tom, pokud opravdu přijde špatné počasí, jak často budou dělat úpravu ledu. První pár je na tom o hodně lépe než ten poslední. Úplně nejhorší by byl mokrý sníh, to raději ať prší, když už musí.

A když mrzne? To je taky špatně. Pod kombinézu se nedá nic teplého navléct. Ani teplejší ponožky do bruslí si nemůžu vzít. Před čtrnácti dny tu bylo jedenáct stupňů pod nulou. Jektala jsem zubama tak hlasitě, že jsem málem přeslechla startovní výstřel. Důležité je, držet se co nejdéle v teple, aby neztuhly svaly, pak jsou náchylnější ke zranění. Také je třeba pít teplý čaj, ale ne tak, jak se to stalo mě. Jak jsem byla u ledu, přehnala jsem to a spálila si brutálně trubici v krku.

Velmi důležitá bude úvodní pětistovka. Za kolik byste ji chtěla jet? Hlavně rychleji, než jsem ji tu jela minule. Letos jsem tu pětistovku jela třikrát. Jednou jsem dávala přednost soupeřce při střídání drah, takže byla hodně špatná. Jestli ji pojedu 42 sekund, tak je to špatný. Kdyby to bylo kolem 41, byla bych spokojená.

Co snídáte před závodem? Na co mám chuť, většinou housku se salámem a se sýrem, ale také jím med nebo džem. Nesmí tam chybět něco sladkého.

Mezi závody také stihnete něco sníst? Něco lehčího, třeba těstoviny, když se to ale dá časově stihnout, jinak pocit hladu zaháním müsli tyčinkami. Najím se až po závodě.

Něco ostřejšího si nedáte? To bych si potom možná namlátila na ledě.

Před čtyřmi roky jste stahovala náskok Wüstové. Kolik to bylo? Nevím přesně, kolem čtrnácti vteřin. Ale to se nemusí opakovat.

Říká se, že to první velké vítězství je nezapomenutelné, je to tak, že si pamatujete po čtyřech letech detaily? Pamatuju si hodně, pětistovku jsem jela se Švédkou, jméno už si nevybavuju, za 41,9. Potom jsem jela tři kilometry s Holanďankou Renate Groenewoldovou za 3:54 nebo něco takového, patnáct set metrů mě čekala největší favoritka Ireene Wüstová a nakonec přišla pětka, také s Groenewoldovou za 6:58. A čekala jsem, až to přepočítají a dají na tabuli, jestli je vítězství jisté. Vím, že jsme stáli s trenérem u nájezdu do zatáčky za cílem a koukali jsme jestli tam naskočí, že jsem první nebo druhá. A hrozně jsme se pak radovali.

Tenkrát jste vytvořila tři světové rekordy na otevřeném oválu. Může se něco takového opakovat? Záleží na počasí. Ideální je, aby nebyla extrémní zima a spíš to šlo do plusu, tak kolem třech čtyř stupňů. Musí se toho sejít víc. Samozřejmě především musí přijít forma.

Který z těch tří rekordů byl nejsnazší? Žádný není snadný, když jde o světový rekord.

Dřív jste překonávala cizí rekordy, teď překonáváte ty svoje. Je v tom rozdíl? Ty časy jsou všechny kvalitní, takže je jedno, jestli je tam moje jméno nebo někoho jiného. Ale na druhou stranu, když překonám ten svůj, tak překonávám sama sebe.

Collalbo je váš druhý domov, cítíte výhodu domácího prostředí? Nevím, jestli se na otevřené dráze dá cítit výhoda domácího prostředí, ale samozřejmě jsem tady moc ráda. Lidi mě tu znají, třeba ledaři mě zdraví křestním jménem. Vím, že se lidi přijdou podívat. Hodně jich už v pátek přijelo z Česka.

Kdybyste v Collalbu měla vybrat tři místa, která vám jsou nejbližší? Zaprvé dráha, protože na ní trénuju hodně často. Potom hora Schwarz Spitze, to místo mám ráda. Zajedeme tam třeba jen na dobrý štrůdl. A pak asi hotel a odpočinek po tréninku nebo po závodě. Také chodíme rádi do pizzerie U Kaizera.

Na Schwarz Spitze šlapete na kole?Nééé! Tam jezdíme na štrúdl lanovkou (smích).

A co legendární srub, kde jste štípala dříví a nosila vodu před těmi čtyřmi roky? Ale ten není v Collalbu, je asi deset kilometrů odsud.

Opravdu jste tam štípala dříví? Ano, protože jsme si potřebovali zatopit. A mne to docela bavilo.

Pak jste rozštípala soupeřky... No rozštípala... Vyhrála jsem.

To byste si chtěla zopakovat? Uvidíme. Štípat je nemusím, chci medaili.

Kdy jsi byla u srubu naposledy? V létě na kole.

Umíte si představit, že byste tam ještě jela na soustředění? V létě by mi to nevadilo, dá se tam spát. Ale od září už je tam zima, to bych nechtěla.

Trenér Novák říká, že jste pro místní obyvatele jejich sportovní bohyně. Vnímáte to tak? Vidí mě tady hodně často, ale že by mi říkali, že jsem jejich, to jsem neslyšela. Cítím se tu ale opravdu dobře.

Reklama

Související témata: