Článek
Z USA jste přiletěla v pondělí večer. Padla na vás aklimatizační únava? Směrem do Evropy se s tím umím vyrovnat už v pohodě. Cítím se, jako bych odtud ani neodletěla. Při tom cesta byla hrozná. V Mineapolisu neustále odkládali odlet letadla, takže v New Yorku mi každou hodinu přebukovávali letenky na jiné spoje do Evropy. Nakonec jsem letěla přes Amsterdam do Milána. Místo v pondělí ráno jsem přiletěla až večer, ale jsem v pohodě.
Vaše kolegyně z družstva Pavla Kalná s Adélou Sýkorovou dorazí ve čtvrtek večer. Co jste vy stihla od příletu do Itálie? Ve čtvrtek jsem s italskými přáteli vyrazila do Verony. U Romea a Julie jsem našla klid. Dostala jsem se ze střeleckého prostředí, vyčistila si hlavu, protože to byl moc hezký zážitek.
Ve zmíněném složení jste zkompletovaly kolekci medailí. Co se změnilo od bronzu družstva v roce 2008? Strašně moc věcí. S Pavlou jsme se staly maminkami, tehdy juniorka Adélka vyrostla. Už se těším, až si popopíváme. Vím, že obě mají dobrou formu, takže budeme zase bojovat společně o medaili.
Nezapomněla jste si přibalit do kufru formu, s níž jste v únoru z Prahy odlétala? Tu vozím pořád s sebou. Nastřílet 398 bodů musím kdykoliv. To je základ, bez něhož se nedá na finále myslet.
Takže jste přijela pro další medaili... Slíbit to nemohu. Základem je ten postup do finále a tam se pak uvidí. Velmi vyrovnanou špičku dneska tvoří deset střelkyň. Finále se střílí v osmi. Záleží na každé maličkosti.
Stihla jste mezi oběma cestami v Americe potrénovat? První týden jsem odpočívala, pak jsem hodně trénovala a před odletem už jen ladila. Vím, kde dělám chybičky, a ty se snažím eliminovat. Vyháním z hlavy brouky a koncentruji se maximálně na výkon, abych všechno dělala správně, a pak to musí vyjít.
Nebude vám v Brescii chybět otec Petr Kůrka, který trénuje australské střelce? Je to pro mne zvláštní závod. Táta se mnou poprvé není na vrcholné akci. I když trénoval klokany, potkávali jsme se na Světových pohárech a mistrovství světa. Vždycky mi poradil. Byl u mne. Jenže na evropský šampionát klokani nelétají...
Kdo ho v Brescii zastoupí? Je tu státní trenér Vladislav Šaňák, pod jehož vedením táta získal několik titulů mistra světa. A také plzeňská trenérka Katka Frantalová. Ta byla ještě jako Beranová můj vzor. Výborně si rozumíme, ona ví, kdy mi má co říct. Společně to zvládneme. Už nejsem malá holčička.
Jak to zvládáte bez dcery Julinky? Stýská se, ale slyšíme se každý den. U manžela Matta je v nejlepších rukou.
Nemrzí vás, že se nakonec na mistrovství Evropy nestřílí o účastnická místa pro olympijský Londýn? Trochu ano, ale s tím nic nenadělám. Během roku budu mít několik příležitostí si olympiádu vystřílet, abych mohla obhajovat zlato a stříbro z Pekingu.
Jaký máte další program? Je to hodně našlapané. V neděli nebo v pondělí poletím do Ameriky. Další týden pak s Mattem odlétáme do Austrálie, tedy na druhou stranu zeměkoule. Tam to bývá s aklimatizací horší, ale mám na to svůj fígl. Julinku budou v Americe hlídat Mattovi rodiče. Na Světovém poháru v Sydney bude první šance vystřílet si olympiádu. Několik dobrých závodnic už účastnická místa má, tak by to mohlo být svým způsobem snazší. Další šance bude v květnu ve Fort Benningu. V červnu přiletíme do Evropy jednak na Světový pohár v Mnichově, a také na evropský šampionát, a strávíme tu i dovolenou. V té době už bych chtěla mít účast v Londýně zajištěnou.
