Rubriky:

Ostatní

Ty dvě medaile jsou super, ale budu končit, tvrdí střelec Januš

4. března 2011 08:44

Rok a půl čekal Miroslav Januš na medaili z velkého závodu. Se ziskem 116 medailí z velkých soutěží byl už před závodem nejúspěšnějším střelcem světové historie. V pátek k nim přidal na mistrovství Evropy v Brescii další dvě - stříbro v individuálním závodě a zlato v týmové soutěži - ve střelbě vzduchovou puškou na běžící terč. „Ty dvě medaile jsou super, vůbec jsem je nečekal, ale letos budu nejspíš končit,“ řekl v rozhovoru pro Sport.cz a Právo.

 

Právo

Rok a půl jste čekal na medaili z velkého závodu. Nepropadal jste malomyslnosti, že už nikdy nepřijde?
Pravda, byla to na můj vkus dlouhá doba, ale žádné malomyslnosti jsem nepropadal. Roky nezastavím a devětatřicet let je na tuhle disciplínu dost. Bral jsem to jako realitu.

Ale v Brescii jste získal individuální stříbro. Jaká k němu vedla cesta?
Zvláštní, protože u mne v posledních letech k medailím nevedla normální cesta. V téhle sezóně my vůbec nešly pomalé běhy. Máme hrozně málo závodů a já jimi ledacos pokazil. A v Brescii jsem nastřílel neuvěřitelných 296 bodů z 300 možných... Vždycky mi šly lépe rychlé běhy, ale ty jsem naopak pokazil. V první položce jsem dal 89 bodů, což je chabý juniorský výkon. V dalších dvou jsem to dohnal na 279. To není nic moc, ale díky náskoku z pomalých jsem se vešel do kvarteta, které střílelo o medaili.

Jak vypadalo semifinále a finále?
Střílí se na deset ran a bod dostane ten, kdo má vyšší nástřel. V semifinále jsem se utkal s výborným Finem Holmbergem a porazil jsem ho 6:3. V souboji o třetí místo pak prohrál i s Bedřichem Jonášem. Ve finále mě čekal fenomenální Ukrajinec Prijanišnikov. Bylo to úžasně vyrovnané, jenž já prohrával těsně na desetinky bodů. Když jsem dal 10,5, tak on trefil 10,6. Nakonec jsem prohrál 2:6.

Byl jste zklamaný?
Vůbec ne! Medaile jsem opravdu nečekal. Jak říkávám, vylil se na mne celý kbelík štěstí. A k těm dvěma individuálním medailím jsme společně s Josefem Niklem udělali zlato v družstvech. To je bomba.

Říkáte bomba, ale pár let zpátky vozila družstva v běžícím terči medaile běžně...
To bylo ve zlatých dobách běžícího terče, jenže ty jsou dávno pryč. Co byl stažen z olympijského programu, jde hlavně u nás dolů a dolů. A bomba to je, protože v Česku už střílíme běžící terč jen my tři. V ostatních zemí mají střelců víc a líp se jim skládá družstvo. My musíme s Bedřichem Jonášem vzít juniora Nikla, abychom postavili tým. To bylo před takovým pěti sedmi lety něco nemyslitelného. A jediní tři Češi, kteří ještě střílejí běžící terč, porazí celou Evropu - Finy, Rusy, Ukrajince, Němce, Maďary a další. To je bomba!

Přesto mám pocit, že máte černé myšlenky. Opravdu myslíte na konec kariéry?
Nejen myslím, ale už na tom i pracuji. Skončil jsem jako voják z povolání a v plzeňské Dukle střílím jako občanský zaměstnanec. Abych se udržel, musel jsem udělat individuální medaili, což jsem splnil. Tuto sezónu ale dokončím, nemůžu to zkazit Jonášovi s Niklem, kteří se dobře rozjeli. Jsme jen tři a přesto, že jsme tři střelecké generace v jednom týmu, máme dobrou partu. To mě také drží.

Určitě vám nikdo nedává najevo, že jste v trojici nejstarší...
To si kluci nedovolí. Ale v Brescii jsem nejstarší člen české výpravy. Já vím, že Mirek Varga i další borci střílejí i v padesáti, ale já jsem třetí nejstarší mezi všemi střelci na běžící terč. Holmberg je jen o půl roku starší. Po pauze se vrátil Němec Jakosic, olympijský vítěz, ten je o dva roky starší. Už to táhnu moc dlouho.

Umíte si vůbec představit, že po téměř třiceti letech přestanete střílet?
A víte, že dovedu, a docela dobře. Cítím se hrozně unavený a prázdný. Třeba v den závodu jsem vstával v pět ráno a na pokoj jsem se dostal v devět večer. Celý den bez jídla, protože během závodu nic pořádně nesním. A my jsme stříleli od rána pomalé běhy, pak rychlé, potom byl rozstřel o umístění a na konec finále. Trvalo to celý den. A já už ty stresy špatně snáším.

Takže už nemáte ani motivaci?
Tak to říct nemůžu. Vždycky se dokáži připravit na závody, protože mě to motivuje. Spíš mě srážejí věci kolem. Nezájem o tuhle disciplínu, nikdo nám nepomůže. Když jsme dřív přivezli i s juniory z jednoho šampionátu deset a víc medailí, a byla to olympijská disciplína, to o nás byl zájem. Teď mám někdy pocit, že už jsme na obtíž. A to já být nechci. Připadá mi to jako živoření.

Ale začínat něco sám v devětatřiceti letech také není jednoduché. Máte představu o tom, co budete dělat?
Jednoduché to nebude, budu však sám sebou, svým pánem. Nějaké představy mám, ale zatím o nich nechci mluvit. Ještě střílím a nemíním se rozptylovat něčím jiným a kazit to druhým.

Na soutěžích, jako je olympiáda, mistrovství světa a Evropy či Světový pohár, jste získal už 118 medailí, z toho devětačtyřicet zlatých, což z vás dělá nejúspěšnějšího střelce světové historie. Není pro vás motivací zaokrouhlit to alespoň na 120 medailí?
Aby se vám to lépe pamatovalo... Já jsem se nikdy za takovými rekordy nehonil, ale bylo by to hezké. Pár závodů mám ještě před sebou, včetně letní malorážkové Evropy, tak to snad zvládnu.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní