Článek
„Na Martině jsem nechal, ať se rozhodne, jestli chce patnáctistovku jet nebo ne. Po třech kilometrech byla opravdu hodně unavená a vzhledem k tomu, že důležitější je sobotních pět kilometrů, záleželo na ní. Rozhodla se jet, tak jsem ji nechal přihlášenou a los ji přiřkl do dvojice Američanku Rookardovou, která před ní upadla na stejné trati v Salt Lake City a následkem byl poraněný kotník. Ale v tom žádný problém není,“ dodal kouč.
Karolína Erbanová byla hodně smutná. „Necítím se opravdu dobře, i když je to lepší než ve středu. Moc jsem se na šampionát těšila. Chtěla jsem jet všechny tři tratě, tedy v pátek patnáctistovku, v sobotu kilometr a v neděli pětistovku. Uvidím, jak mi bude a jestli něco stihnu. Ale i tohle patří k závodění,“ říkala nešťastně.
„Mezi mistrovstvím světa juniorek a seniorek je obrovský rozdíl. Na juniorském šampionátu jsem svým způsobem musela. Medaile se ode mne čekaly a já jsem ráda, že jsem získala čtyři zlaté. Mezi seniorkami se ale cítím tak nějak lépe. Sice na některé tyhle velké holky koukám s velikou úctou, ale mezi nimi mohu jen překvapit. Když mi k juniorským medailím gratulovaly takové hvězdy jako Němka Wolfová, královna pětistovky nebo Holanďanka Leenstraová, moc jsem si toho považovala. Je příjemné vědět, že mě berou i ostatní,“ dodala už s větší radostí.
"Pokud pojedu, nebudu přemýšlet o konkrétním umístění. Tady na mne není takový tlak, jako na juniorském mistrovství světa. Tam jsem to zvládla. Pro mne je cenná každá zkušenost a s touhle sezónou mohu být úplně spokojená, i kdybych v Inzellu už nestála na bruslích,“ rozloučila se Karolína Erbanová, spěchající do tepla pokoje.
