Hlavní obsah

Cyklista Stark chce zlato z paralympiády v Londýně

Jan KrůtaPrávo

V červnu bude Michal Starkovi šestačtyřicet, ale do sportovní penze se zatím nechystá. I když by ho tam řada soupeřů možná ráda viděla, protože stále dokáže porážet i závodníky o více než dvacet let mladší. Handicapovaný cyklista s nadkolenní amputací naopak spřádá velké plány na paralympiádu v Londýně 2012.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Handicapovaný cyklista Michal Stark

Článek

Londýn bude už vaší šestou paralympiádou. Jste v tomto směru rekordmanem?

Z paralympijských cyklistů jsem určitě nejdéle sloužící... Vždyť začínám svou jednadvacátou sezónu. Na paralympiádě jsem byl poprvé už v roce 1992 v Barceloně, to většina mých současných soupeřů snad ještě ani nežila. Mám na kontě jednu zimní a čtyři letní paralympiády. Chyběl jsem jen v Pekingu, kdy jsme měli určité rozpory v paralympijském hnutí, a já byl dva roky na černé listině.

Máte řadu medailí z mistrovství světa i Evropy, ale z paralympiády jen jednu.

To je fakt. Jsem asi olympijský smolař, je tam jen jeden bronz ze stíhačky v Sydney 2000. Ale mám sen o zlatu z Londýna. Když se sejde forma, štěstí... Bylo by krásné tu paralympijskou kariéru takhle zakončit. Neříkám, že se mi to určitě podaří, ale s reprezentačním trenérem Viktorem Zapletalem pro to uděláme všechno.

Formu máte skvělou, před pár dny jste na dráhovém mistrovství světa v Itálii získal bronz ve stíhačce...

Měl jsem z toho velkou radost. Udělal jsem si osobní rekord, v rozjížďce jsem porazil úřadujícího mistra světa. A stejnou radost jsem měl i ze čtvrtého místa na pevném kilometru, který není mou nejsilnější disciplínou. A i v tomhle věku jsem si zlepšil osobák o více než dvě vteřiny.

Handicapovaný cyklista Michal Starkfoto: Právo/Jan Handrejch

Zdá se, že ty roky na vás vůbec nejsou znát.

Je to neuvěřitelné, ale tělo mě bolí míň než ve dvaceti. Musím to zaklepat.

Jste v pětačtyřiceti mezi cyklisty nejstarší?

Ve své kategorii až druhý. Je to k nevíře, ale Španěl Antonio Garcia je ročník 1956 a pořád patří do špičky. To je ještě větší úkaz než já... Nás starých pušek kolem čtyřicítky je tam pět. Ale říkáme, že rozpětí téhle kategorie je od osmnácti až po smrt...

Tak ještě na konec kariéry myslet nemusíte.

Londýn bude na 80 procent poslední paralympiádou. Ale po ní bych třeba ještě další dva roky rád závodil. Záleží, jak se budu cítit, nechávám si lehce pootevřená zadní vrátka.

Sezónu jste začal skvěle, co vás čeká dál?

Po mistrovství světa na dráze jsem dostal od trenéra týden volno, ale od pondělka už jsem zase začal s přípravou. Zatím je to najíždění kilometrů na silnici, začátkem dubna začínají amatérské závody. V květnu je Světový pohár v Sydney a do září se nezastavím. Etapové závody ve Španělsku, Francii, další Světové poháry ve Španělsku a Kanadě. No a dalším vrcholem sezóny je srpnové silniční mistrovství světa v Dánsku.

Reklama