Rubriky:

Ostatní

Cestování se zbraní: pro sportovní střelce dobrodružné a složité

5. srpna 2011 08:32 - BĚLEHRAD

Velmi složité je v době obav z teroristických útoků přepravování sportovních zbraní. Před odletem na závody přijíždějí sportovní střelci na letiště dvě i více hodin předem, aby pod dohledem policie stačili odbavit svoje pistole, pušky, brokovnice a náboje. Procedury bývají hodně nepříjemné, protože policisté hledí na sportovní střelce skrz prsty.

„Někdy si připadáme jako potencionální teroristé,“ přiznali, aniž si přáli být jmenováni, protože ani na Ruzyni jim policisté zrovna nevycházejí vstříc. „Naposledy jsme sotva stihli letadlo do USA,“ přiznala jedna střelkyně. A to je vlastně až závěrečná část náročné administrativní anabáze.

„Vše začíná už měsíce dopředu. Evropská unie má sice jednotný systém, ale každá země uplatňuje ještě svoje specifika a mnohem složitější to je při cestách mimo země EU nebo do zámoří. Předem musíme vyplnit složité formuláře o zbraních, střelivu a střelcích. Děláme to v několika kopiích, protože policisté v každé zemi si jednu nechají a pečlivě kontrolují, zda souhlasí údaje,“ říká sportovní ředitel Českého střeleckého svazu Vladislav Šaňák. „Do toho vstupuje ještě hra o nadváhu a počet zavazadel, které pojímá každá letecká společnost jinak, stejně jako jejich předpisy o převozu zbraní,“ dodává s tím, že pravidla jsou přísná nejen pro brokovnice a malorážky, ale i vzduchovky.

Všemocné razítko

Při cestě na Světový pohár do USA se odesílají třístránkové formuláře tři měsíce dopředu. „Je na nich spousta až zbytečných údajů. Píšeme také více střelců a zbraní, protože škrtat lze, ale přidat jméno nebo vyměnit zbraň nikoliv. Potom trneme, jestli nám přijde včas potvrzení od zvláštního útvaru ministerstva zahraničí z Washingtonu. Stalo se, že dorazilo také den před odletem. Z faxu vyleze špatně čitelné potvrzení, na kterém je ale všemocné razítko a to vám otevře brány Ameriky. Když ho máte, můžete si brát zbraň na hotelový pokoj nebo ji i nosit na ulici, což je jinde trestné,“ říká Šaňák s tím,  že zbraň na palubu letadla nikdy nesmí.

David Kostelecký (vlevo), Michaela Musilová a Miroslav JanušSportovní střelci David Kostelecký (vlevo), Michaela Musilová a Miroslav Janušfoto: Jan Saudek

Čeští střelci létají nejčastěji s British Airways, jejíž podmínky jsou výhodné, ale... „Britové nevozí zbraně do Číny, to pak musíme letět s jinou společností. V Koreji se nám zase stalo, že letecká společnost odmítla naložit patrony do brokovnic. Kapitán letadla, který má poslední slovo, se bál, aby mu v nákladovém prostoru nevybouchly. Několik stovek jsme jich darovali zástupci jejich střeleckého svazu a v Japonsku pak kupovali nové,“ vzpomíná šéf střelců.

Vezmi si co chceš

„Z USA jsme na Světový pohár do Havany zase letěli přes Mexiko, protože dovoz zbraní na Kubu je embargován. Když letíme přes Amsterdam, musíme mít zvláštní povolení nizozemské vlády, i když se zbraně a střelivo prakticky nedotknou nizozemské půdy. V Austrálii se musí složitě žádat o tamní dočasný zbrojní průkaz. Číňané při sebemenší chybičce v papírech zbraň nepustí, takže střelec je tam v podstatě zbytečný a dostane ji až při odletu. Při olympiádě se to řešilo přes nejvyšší místa, ale při jiných závodech čínští policisté neustoupili,“ dodal s tím, že převoz zbraní autem je podobně složitý a hlásí se předem i přechody a časy, kudy auto pojede.

Zvláštní kapitolou je pak uskladňování zbraní při závodech. „Všude jsou pečlivě srovnány v dobře střežených místnostech na střelnici. Většinou je hlídají policisté, ve Fort Benningu v USA vojáci. Po přejímce zbraň střelec odevzdá, dostane známku a zbraň a střelivo si vyzvedá na trénink či závod. V Bělehradu jsem byl šokován. V jednom baráčku, kam vlezete, řeknete: „Češka“ a můžete si vzít, co chcete i jakou chcete zbraň, protože jsou tam volně položené...,“ kroutil hlavou vedoucí střelecké výpravy.

Kateřina EmmonsKateřina Emmonsfoto: Právo/Karel Felt

Někteří střelci také nemají s převozem nejlepší zkušenosti. „Na čekání při letištní kontrole jsme zvykli, ale když nás v Brazílii těsně před odletem vyvolali ven z letadla a v hangáru jsme museli identifikovat svoje zbraně, bylo to nepříjemné a celý let se hodně zdržel,“ dodala pistolářka Lenka Marušková.

Čtvrtmiliónový Kostelecký

Sportovní zbraně jsou hodně drahá záležitost. I špičkové vzduchovky stojí desítky tisíc. Nejdražší náčiní má olympijský vítěz z Pekingu David Kostelecký, jehož brokovnice Perazzi stojí čtvrt miliónu korun. Patrony vyrábí českým střelcům na míru firma Sellier a Bellot. „Díky partnerství platíme jen tři koruny za kus, jinak stojí až osm,“ upozorní Šaňák.

Malorážka Kateřiny Emmons vyjde na 70 000 korun, ale ty nejdražší stojí až 160 tisíc. Podobně drahé jsou i malorážky na běžící terč, které mají velmi drahou optiku. Náboj do malorážky přijde až na šest korun, ke koruně se blíží cena špičkového broku do vzduchovky, které střelci velmi pečlivě vybírají. Relativně nejlevnější je sportovní pistole Lenky Maruškové, která stojí 40 000 korun. Libovolné pistole se speciálními pažbami stojí přes padesát tisíc korun. Sportovní střelba zkrátka rozhodně není levný sport.

Karel Felt (Bělehrad), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní