Článek
Trenér Putna před závodem říkal, že když vám nevyjde účastnické místo tady, pojedete v zimě střílet mistrovství Evropy ve vzduchovce, kde by byla poslední, byť malá šance...
Také jsem to slyšel, však to pro mne byla obrovská motivace, abych tam nemusel (smích).
Prý vzduchovku umíte, proč ji nemáte rád?
To není nic pro mne. Jsem zvyklý na dynamiku z rychlopalby, vzduchovka mi připadá strašně zdlouhavá. Závod trvá přes hodinu, stojíte, nabíjíte, zamíříte, vystřelíte a udělá to cink... Nuda. Ale kdyby bylo nejhůř, tak bych ji začal trénovat. Tak nějak jsem se s tím vnitřně srovnával, ale teď už nemusím.
Střelec Martin Strnad.foto: Právo/Karel Felt
Jaká byla noc z úterý na středu, když jste věděl, že po polovině závodu vedete?
Normální, to byla první půlka, ta druhá může být úplně jiná. Už jsem dost zkušený, abych se převaloval na posteli a přemýšlel, co by, kdyby...
A byla ta druhá půlka jiná?
Docela to šlo, první den jsem udělal 296 bodů z 300 možných, ten druhý o tři méně. Byl jsem spokojený.
Střílel jste poměrně brzy dopoledne, zbývalo ještě hodně směn. Věřil jste, že vám výsledek 589 bodů bude stačit na finále?
Věřil, protože to byl dobrý výsledek. Ani jsem se nestresoval, fandil jsem klukům, aby jim to vyšlo a udělali jsme medaili v družstvech. Chtěli jsme zlato. Ohrožovali nás Rusové, ale když jim kvůli střelivu, které odporuje pravidlům, diskvalifikovali Jekimova, byli mimo. Pak tam byli ještě ve hře Ukrajinci, ale ten poslední by musel udělat obrovský výsledek, aby nás přeskočili. To se nestalo. Němci už byli za námi. Oddechli jsme si ale až ve chvíli, kdy rozhodčí potvrdili, že Rusové s protestem neuspěli. První cíl, který jsme si dali, byl splněný.
Ale to nebyl ten nejhlavnější...
Tím bylo účastnické místo pro Londýn. Do finále nás šlo šest, na dvě přidělovaná místa jsme byli čtyři, Rus Klimov a Němec Reitz už ho měli. S tím jsem do finále šel, že se o ně porvu.
A také s nejlepším výsledkem za základního závodu. Uvědomoval jste si to?
To je bohužel podle nových pravidel k ničemu. Výsledek byl dobrý, věděl jsem, že mi to jde. Paradoxní je, že před olympiádou v Pekingu jsem na mistrovství Evropě v Granadě dal o deset bodů méně, ani jsem nebyl ve finále, a to účastnické místo na mne spadlo, protože ti přede mnou je už měli. V Bělehradu jsem šel do finále s nejlepším nástřelem, ale nebyl mi k ničemu, protože při novém formátu finále se všechno škrtá a celá šestice začíná od nuly.
V čem ten nový formát spočívá?
Jde o snahu zatraktivnit rychlopalbu pro diváky a televize. Šest chlapů střílí nejprve čtyři série po pěti ranách na terč vzdálený pětadvacet metrů. Na sérii pěti ran mám čtyři sekundy. Musím trefit kruh o průměru 120 milimetrů, jehož obrysy ale nejsou jasně ohraničené. Když trefím, mám bod, vše, co je mimo, znamená nulu. Body se sčítají. Střílí se jednotlivě, rozhodčí osloví střelce, ten nabije a dostane pokyn ke střelbě. Dva borci pálí na jeden terč, samozřejmě každý zvlášť, takže stojíme i v jiném úhlu, než při základním závodě. Po dvaceti ranách poslední vypadává, pak se střílí po pěti ranách a ten, kdo má nejnižší bodový součet, vždy skončí, až zbydou dva a mezi nimi se rozhodne.
Jste při finále nervózní?
Klidný určitě nejsem, zejména, když jde o tolik, jako v Bělehradu. Ale nervózní jsou i ostatní. To je vidět, když dá někdo pět bodů a vzápětí dva, což se nestalo jen mně. Také to poznáte, jak jsou zásahy rozházené po terči, nahoře, dole, uprostřed, vpravo, vlevo... Někdy je to i tím, že to střelec honí na poslední desetinky sekundy.
Je to pro vás velký rozdíl, oproti základnímu závodu?
Technicky ani ne, i když se střílí trochu jinak. Při závodě střílíte rovnoměrně, při finále někteří pálí první rány pomaleji, protože hodně střelců je dává na jistotu, aby v terči něco bylo a riskují, že třeba ta pátá bude špatná, ale když to vyjde, pořád mají čtyři body, což je hodně. Mnohdy to ale nevyjde... Když netrefíte terč, je z toho nula a pokud nestihnete limit, bod se odečte. Je to zkrátka úplně jiný závod, než střílíme ty dva dny.
Víte v průběhu finále, jak si vedete?
Perfektně, protože máme k dispozici obrazovku, na níž je totéž, co přehledně vidí diváci.
Vy jste začal pěti body, pak jste dal dva, potom tři a čtyři, kolísalo to. Straší vám v hlavě, že ten a ten má tolik a tolik a hrozí vám vypadnutí?
Jak si kdo stojí, vím, ale nesmím to mít v hlavě při střílení. Jinak je zle.
Když vypadli dva soupeři, kteří s vámi bojovali o účastnické místo na olympiádu, oddechl jste si?
A pořádně! Ten nejhlavnější úkol, s nímž jsme sem jeli, jsem tím splnili.
Ale říkal jste hned po finále: „Zase čtvrtý...“
...Zase brambora. Pro mne jsou čtvrtá finálová místa prokletí, to je to nejhorší umístění ve finále, jaké může být. Tahle brambora byla ale vzhledem k olympijskému Londýnu zlatá. To mě hřálo, takže to tolik nebolelo, i když... Já jsem závodník a chtěl jsem ke zlatu družstva a k tomu Londýnu ještě individuální medaili. Asi už by toho bylo moc... Ale věřím, že se jí také dočkám!
