Článek
Jak vidíte jako český státní trenér situaci v mužských olympijských pistolových disciplínách?
Potvrzuje se, že máme velmi kvalitní rychlopalbu. Trojice Martin Strnad, Martin Podhráský a Josef Fiala tvoří elitní tým na nejvyšší světové úrovni, jsou opravdová extratřída. Porážejí tradiční velmoce jako jsou Němci, Rusové nebo Ukrajinci. V libovolné pistoli sice nastřílel mladý Pavel Světlík svůj nejlepší letošní výkon, ale ten je dobrý pro družstvo, v individuálním závodě zaostával, což ještě ve větší míře platí o Karlu Borůvkovi a Martinu Tenkovi. Z mladých má dobře nakročeno Jindřich Dubový, u něj je vidět posun. Ale na dobu, kdy Tenk patřil k absolutní světové špičce v libovolné pistoli a výborný byl i ve vzduchovce, se budeme muset počkat.
Zmínil jste rychlopalníky, kteří mají kromě evropského zlata v týmu i dvě účastnická místa pro olympijský Londýn. Jak dlouho trvá cesta vzhůru mezi elitu?
Nám to trvalo víc než pět let, skoro dva olympijské cykly. Důležité je, že kluci chtěli a chtějí pracovat a jdou za svým cílem. Z mé strany bylo třeba vytvořit jim podmínky, což se v rámci našich možností podařilo. Chlapy se léty nejen zdokonalili, ale především závodnicky vyzráli a tvoří nejen špičkový tým, ale také dobrou partu.
Ale za trojicí Strnad, Fiala a Podhráský nejsou vidět junioři...
To je pravda, není to až tak veselé. Ale speciálně u rychlopalby jde výkonnostní růst nahoru hodně pomalu. Chce to trpělivost, která mladý hodně chybí. Vzhledem k vysokým výkonům už v juniorské kategorii jsme na šampionát do Bělehradu nikoho nebrali, nemělo to smysl. Výhledově pracujeme s kluky mezi patnácti a sedmnácti roky, ale bude to dlouhá cesta, pokud vůbec vydrží.
Má trio evropských šampiónů perspektivu?
Kluci jsou v ideálním rychlopalnickém věku, tedy po třicítce, kromě Podhráského, který je mladší, ale zúročuje svůj výjimečný talent. Když to nevyjde jednomu, určitě je vpředu druhý nebo třetí, případně hned dva najednou. Panuje mezi nimi zdravá konkurence, což je táhne dopředu. Věřím, že ještě pár let vydrží. Musíme udělat maximum, abychom našli včas jejich následovníky.
Kromě rychlopalby nejste příliš optimistický. Ženy jsou na tom lépe než muži?
U žen to je horší. Michaele Musilové, která měla prokázat, že je nástupkyní těch zkušenějších, se letos absolutně nedaří. Trio juniorek Šárka Jonáková, Michaela Heinrichová a Jana Lorencová získalo v Bělehradu stříbrnou medaili, ale jejich výkony jsou zatím jen na juniorské úrovni a v nejbližší době se s nimi počítat nedá. Během dvou let budou přestupovat mezi ženy a tam by to nestačilo. Lenka Marušková letos kromě třetího místa ve Světovém poháru v Mnichově netrefila na velkých závodech nic.
V čem je problém bývalé juniorské evropské šampiónky Musilové?
Podle mne se svým otcem, který je jejím osobním trenérem, podcenili začátek přípravy a to se projevilo na evropském mistrovství.
Zmínil jste Lenku Maruškovou, které letošní sezóna nevyšla. Neděsí vás to před olympiádou, protože právě ona se jako jediná drží v absolutní světové špičce?
Neděsí. Spíš mě její letošní vystoupení na evropských šampionátech zklamala. Ona měla táhnout tým. V Bělehradu začala dobře, ale po problémech se zásobníkem udělala chyby, které by při svých zkušenostech dělat neměla. Přišly až v závěru série, nikoliv bezprostředně po závadě. To by se jí stávat nemělo, ale nechci tomu přikládat větší význam. Musíme ale přemýšlet o tom, co udělat, aby ji podobný problém, při obrovských zkušenostech, které má, nevyvedl z míry. Lenka v sobě má obrovský potenciál, který prokazuje při menších závodech a v tréninku.
