Článek
Když jste po návratu na kurty odhadoval své šance na olympijský start, tipoval jste 80 procent. Kolik tomu dáváte teď?
Možná ještě víc, ale nechci to zakřiknout. Ještě zbývá zhruba půlka kvalifikačních turnajů, může se začít dařit někomu jinému z Česka… Kvalifikovaný ještě nejsem, potřebuju si účast pojistit, ale ty výsledky by mohly stačit.
Když jste po nemoci začal hrát, rychleji jste se unavoval. Už se fyzicky dostáváte na úroveň jako před nucenou pauzou?
Na kurtu už jsem ve stejné pohodě, ale pořád trvá déle, než zregeneruju. Musím víc odpočívat, turnajů bylo až moc. K tomu mě občas pozlobí rýmička a kašlíček…
Kvůli oslabené imunitě častěji než v minulosti?
Častěji ne, ale nezbavuju se jich tak jednoduše. Dřív jsem nemoc vypotil, teď je to otravnější.
Za body do olympijské kvalifikace se dost nalétáte a cestování není spojené jen s příjemnými zážitky. V Guatemale jste zažil zemětřesení…
To bylo hodně nepříjemný. Nikdy předtím jsem ho nezažil, teď jsem byl ve 12. patře hotelu a nevěděl, co se děje. Naštěstí jsme byli dál od epicentra, tam padaly domy a umírali lidé…
Vzpomněl jste si na poučky, že se člověk má schovat pod stůl nebo pod rám dveří?
Vzpomněl, šel jsem dál od okna, a když to přestávalo, vzal jsem věci a seběhl dolů. Proběhly tři asi minutové otřesy čtvrt hodiny po sobě… Naštěstí jsem ten den odpoledne odlítal na další turnaj do Brazílie, ale kamarádi, co tam zůstávali, pak říkali, že neměli klidné spaní.
Byl to vás nejhorší zážitek z cest? V Indonésii vás okradl zloděj na motorce…
To je pravda, ale tohle bylo ještě děsivější, člověk vidí, jak je proti přírodě maličkej, bál jsem se o život. Nejhorší pro mě ale asi bylo, když mě kdysi ve Francii okradli v hotelu o peněženku, pas i telefon. Tehdy jsem teprve začínal jezdit a dost jsem z toho byl špatnej.
Vidí člověk při cestování po turnajích něco víc než jen hotely a haly?
Jak kde. V Guatemale nás od výletů odrazovali, že je tam velká kriminalita. I do haly nás doprovázela auta s majáčkem, člověk z toho neměl dobrý pocit. Ale příroda tam je nádherná, rád bych se tam ještě někdy podíval.
Už jste s badmintonem procestoval všechny kontinenty? I Afriku a Austrálii?
V Africe už jsem byl dvakrát, Austrálie mi zbývá. Tam je to dost finančně náročné.
Nakolik musíte zvažovat finanční stránku, když si vybíráte, kde budete hrát?
Předolympijská sezóna je na tohle nejnáročnější, létá se do Guatemaly i na Maledivy. To jsou pěkné destinace, ale leze to do peněz.
Na kolik vyjde sezóna?
Pohybuje se to od miliónu a půl, ale může vyjít až na tří milióny. A to létám bez trenéra a realizačního týmu. Dánové nebo Angličané mají několik trenérů, doktora, fyzioterapeuta… Oni dají za jeden turnaj víc, než je roční rozpočet českého svazu.
Letenky si sháníte sám?
Stará se o mě má agentura, ale spoustu věcí obstarávám sám. Už mám přehled, kde shánět nejlevnější letenky a hotely.
Dopřejete si v exotičtějších destinacích i místní pokrmy, nebo radši neriskujete?
Nejsem typ, co by si vozil vlastní jídlo, ale nějakou specialitu zkusím většinou, až když dohraju a mám tam ještě pár dnů čas.
Ale ne všude je asi snadné sehnat evropskou stravu…
Je to občas nezvyk, od té doby, co jsem byl v osmnácti sám dva měsíce v Číně, tak v Česku rýží skoro nejím. (úsměv)
Když trávíte večery po hotelových pokojích, potkáváte se s ostatními hráči? Jsou vztahy mezi badmintonisty lepší než třeba na tenisovém okruhu?
Je to úplně jiné. V našem sportu nejsou tak velké peníze, asi i díky tomu spolu vycházíme dobře. Někdy jdu na večeři s Dány, příště s někým jiným. I když se chci s někým domluvit na tréninku, vyjdeme si vstříc.
