Článek
Co vás vedlo k rozhodnutí skončit s aktivní kariérou?
Rozhodl se po jednatřiceti letech závodní kariéry. Důvod byl jasný, řekl jsem si, že je na čase skončit. Přišel čas pro mladší.
To znamená, že definitivně odložíte brokovnici?
Definitivně ne. Budu vedoucím regionálního sportovního centra ve východních Čechách.
Což obnáší...
Vyhledávání talentů, jejich trénování a dodávání těch nejlepších klubům, aby sportovní střelba nevymřela.
Jste přesvědčený, že vás tahle práce bude bavit?
Mám to dokonce odzkoušené na svém synovi a spolupracoval jsem i s Lubošem Rychlíkem. Moc se na tu práci těším.
Takže váš syn Leoš půjde v otcových stopách?
Nepůjde, protože přerušil aktivní střeleckou dráhu. Dostudoval vysokou školu a pracuje jako manažer pro Pepsi Colu. Jezdí po celé republice, takže nemá čas na trénink.
Nezkusíte prohnat mladé třeba na domácím šampionátu?
Rád bych si mistrovství republiky střelil, ale musím dostat povolení od svazu. Chtěl bych mladým v praxi ukázat, jak se střílí. Léta jsem byl na domácím žebříčku druhý, končím jako pátý. Pořád si troufám mladé prohánět.
Petr Málek také skončil, ale po dvou letech se vrátil a získal v Sydney olympijské stříbro...
O tom jsem také přemýšlel, Petr mě dokonce vedl v reprezentaci jako trenér. Ale to bylo v trochu jiné době, byl mladší. Mně bude za dva roky padesát... Ve sportovní střelbě sice věk tolik nerozhoduje, ale přeci jenom... Po olympiádě se mohou změnit pravidla. Svým způsobem bych musel začínat znovu. Přesto se držím známého pořekadla: Nikdy neříkej nikdy...
Kterého ze svých úspěchů si ceníte nejvíc?
Z mistrovství světa mám tři zlaté a dvě bronzové medaile, z evropských šampionátů pět zlatých, jedno stříbro a dva bronzy. Mluvím o seniorských medailích a všechny jsou ze soutěží družstev. Jedinou individuální medaile je stříbro z juniorského mistrovství Evropy v roce 1983. Za každou tou medailí je příběh. Někdy krásný, jindy třeba smutnější. Cením si hodně absolutního světového rekordu 125 bodů, tří vítězství ve Světovém poháru, protože tam střílejí všichni nejlepší, není to omezeno počtem startujících. To první se ale váže až k roku 1988, to je strašně dávno. Moc si cením čtvrtého místa na mistrovství světa 1986.
V týmech jste ale nejúspěšnějším českým skeetařem na mistrovství světa. Tři zlaté medaile nemá nikdo...
To je fakt. Ta první je už z roku 1990... Další dvě až z tohoto tisíciletí. Nejvíc úspěchů jsem dosáhl s Broňou Bechyňským, který letos tragicky zahynul a Petrem Málkem, kterého viróza téměř oslepila. Později přišel do týmu Honza Sychra.
Co těch pět evropských zlatých, jak na ty vzpomínáte?
První je z roku 1988. Nejvíc ale vzpomínám na šampionát 1999 ve francouzském Paussau. Tam jsme vyhráli nejen týmové zlato, ale Broňa získal individuální titul, Petr byl bronzový a já ve finále šestý. Tři střelci z jedné země v šestičlenném finále, to se hned tak nevidí. Poslední zlato jsem získal loni na mistrovství Evropy v Kazani. Je zajímavé, že podle statistiky jsem kromě prvních čtyř míst, s výjimkou roku 1986.
Chybí vám hodně alespoň jedna seniorská individuální medaile?
To víte, že ano, ale ještě víc, že se to naše veleúspěšné trio rozpadlo. Broňa je po smrti, Petr už také nestřílí. Přečkal jsem několik střeleckých generací. Teď mě zastoupil Jakub Tomeček, vybojoval účast na olympiádě v Londýně. Je to borec, který toho ještě hodně vyhraje.
Jak se s vámi rozloučila armáda?
Dostal jsem za devatenáct let věrných služeb meč pro Rytíře armádního sportu. Moc si ho cením.
Vím o vás, že jste vášnivý lovec. Teď budete mít víc času. Jaká je vaše dosavadní největší trofej?
Jelen desaterák, ale já raději střílím divočáky.
Určitě máte i další plány...
Bude pracovat na chalupě v Orlických horách. Hrával jsem výborně tenis, zase si na něj najdu čas. Chci také posilovat, aby nezlenivěl a nepřibíral.
