Článek
Jaroš s Koukalem po úspěšném zdolání vrcholu sestoupili zpět do druhého tábora a oproti původním plánům ještě v pondělí zamířili do C1. "Bolelo to, ale jsme blíž k zítřejší Craftovici a doutníku Davidoff," napsal Jaroš na svých internetových stránkách.
Na konci dubna a začátku května zaskočily horolezce v oblasti vichřice a sněhové nadílky. Jaroš a spol. tak přišli o třetí postupový tábor a museli se spolehnout na to, že závěrečný útok podniknou z 'dvojky'. Počasí se na chvíli umoudřilo ve čtvrtek 6. května a Jaroš, Koukal, Vavrys a další dva horolezci z jiné české expedice po půlnoci vyrazili k vrcholu. Během dvou hodin se ale podmínky opět zhoršily a dál pokračoval jen Jaroš s Koukalem.
"Martin a já jdeme dál, míjíme trosky našeho stanu a míříme pod Rock Band do 7700 m, kde má skalní pás slabé místo. Tam byla ale vichřice a sněžení silné, přibylo sněhu a hlavně nad pásem skal si bloudění deset hodin k vrcholu nedovedeme představit," přiblížil Jaroš. Oba se proto rozhodli otočit a ještě týž den sestoupili až do předsunutého základního tábora.
Nazítří vrchol
Za dva dny se opět vyčasilo a 8. května už byli opět v C2. "Je na nás znát únava, ale pokud vydrží počasí, vyrazíme po půlnoci k vrcholu. Petr (Vavrys) se obětuje a dělá nám zázemí," napsal Jaroš. V pondělí po osmé ráno SELČ pak Jaroš hlásil: "10. 5. v 9:30 hodin čínského času stál na vrcholu ČO Oju 8201 m společně Radek Jaroš a Martin Koukal. Jsme na příjmu v pořádku v C2."
Vrchol Čo Oju před Jarošem a Koukalem zdolalo jedenáct Čechů. Je i první osmitisícovkou, na kterou v prosinci 1985 vylezl poprvé v zimě český horolezec Stejskal se Slovákem Becíkem. Jejich výstup je dodnes považován za špičkový sportovní výkon. Před třemi lety sjel Čo Oju na lyžích karlovarský horolezec Vladimír Smrž.
