Paralympijští cyklisté svedli český souboj o bronz

"Nebyl to moc příjemný pocit. Věděli jsme, jak na tom kdo s časem jsme, a že bych asi měl vyhrát já, i když třeba mohl překvapit, a mně to nemuselo jet. Nezávodilo se mi dobře, na jednoho z nás musela vyjít ta bramborová medaile a tu nikdo nikomu nepřeje," shrnul své dojmy ze závodu bronzový Jiří Bouška.

Se dvěma třetími místy z dráhy je spokojen a už se těší na silniční závody i přesto, že mají s Lubošem Jirkou špatnou zkušenost s pelotonem z Otevřeného ME v Teplicích. Ostatní závodníci je totiž nepustili do úniku, a tak museli vymyslet lest. Aby alespoň někdo měl šanci na medaili, poslali dopředu nejmladšího člena týmu Josefa Machače, který pak dojel druhý za Australanem Homannem. Jenže podobnou lekci z týmové spolupráce si ve dvou nebudou moci na paralympiádě dovolit, a tak nezbývá, než doufat: "Zatím mě Australané pořád ujišťují, že nastane můj čas, až mě to dneska začalo znervózňovat, aby s něčím nepřišli," říká Jiří Bouška.

To, že na dráze jsou pro naše cyklisty Australané zatím neporazitelní souvisí s jejich tréninkovou přípravou: "Jsou to profesionální sportovci a bydlí v tréninkových střediscích přímo u velodromu, takže trénují třikrát až pětkrát týdně na dráze. A je to na nich vidět. V těch podmínkách, které oproti nim máme, je ještě zázrak, že kluci jezdí takhle dobře," shrnuje rozdíl reprezentační trenér Petr Pípal.