Článek
Když s vozíkem vyjel na stupně, neskrýval dojetí, líbal snubní prsten, který nosí sotva pár týdnů. I na slzy došlo. "Takhle mě to ještě nevzalo, asi je to tím, že teď mám rodinu, myslel jsem na všechny blízké a ty, kteří mi pomohli, na mámu, děti i manželku Magdu," vracel se ke chvílím radosti.
Zapomenout už mohl na páté místo v disku. "Tam mi dopředu bylo jasné, že nemám šanci," připomínal realitu v podobě slučování kategorií. Hody a vrhy se pak přepočítávají na body, aby se srovnalo různé postižení sportovců. "V kouli mi to vyšlo. Vyhrál jsem jen o 13 bodů, na to se už ale nikdo ptát nebude, moje excelentní disciplína mi prostě vyšla.
Přitom mě pronásledovaly takové ty běžné bolístky jako artróza odhodové ruky a podobně. Ani jsem v úspěch nevěřil, ale místní bohové mi byli nakloněni, je to úžasné vyhrát v kolébce velkých sportovních akcí," liboval si nad vydařenými pokusy ze speciální rampy, z níž posílají náčiní do vzduchu atleti-spastici pohybující se na vozíku.
Dát si tak řízek
S lehkostí se přenesl přes to, že nepřijede ověšený medailemi tak jako po Sydney, kde vedle vrhačských disciplín zvládl i cyklistiku. "Teď už mám padla, takže se na ni aspoň podívám, ale rád bych taky k moři a na Akropoli, pro vozíčkáře tam vede výtah, i když o berlích bych se tam asi taky vyškrábal," spřádal plány pro volné chvíle v druhé půli aténského svátku, na němž takřka nenachází chybu. "Jen nějaké to české jídlo mi chybí, třeba řízek," zasnil se.
Velkolepého přijetí s okázalými gesty a svezením v limuzíně se mu dostalo doma v Nymburce po příletu ze Sydney před čtyřmi roky. "Jak to bude teď, to nevím, ale stačí mi pohoda, těším se na rodinu. Mrzí mě, že manželka tu není, teď zařizuje byt, dělá vlastně i chlapskou práci, ale věděla, do čeho jde," říkal.
Vyženil dvě slečny
Svatbu si užil jen pár týdnů před paralympiádou. Vyženil dvě malé slečny - Terezu a Kristýnu. Nymburk opustil a žije v Bílině. "Dostali jsme městský byt, vlastně jsem teď blíž k trenérovi i ke klubu, za který závodím, holky se mnou chodí trénovat, podávají mi náčiní."
A příští paralympiáda? "No, je mi třiatřicet, ještě jednu bych zkusil, ale žádný sportovec nemůže s jistotou nic plánovat. Vím však, že bez sportu asi nemůžu být," dodal.
