Rubriky:

Ostatní

Mongol nechápal, Jákl slíbil návrat. Krpálek oslnil triumfem po měsících bez juda

29. února 2012 07:46 - Praha

Přes dva měsíce Lukáš Krpálek jen nesměle chodil kolem tatami, kvůli trablům s vyhřezlou ploténkou bylo pro něj judo na dlouhou dobu tabu. O to větší senzací byl jeho triumf v kategorii do 100 kilogramů v elitní konkurenci při víkendovém Světovém poháru v pražské hale na Podvinném Mlýně.

 

Yves Herman, Reuters

Nebyli soupeři vyděšení, co jste s nimi prováděl po tak dlouhé pauze?

Bavil jsem se s Mongolem, kterého jsem porazil ve finále, při čekání na vyhlášení a tvrdil mi, že jsem strašně silnej. Tak jsem mu říkal, že jsem byl skoro tři měsíce bez tréninku. Nemohl tomu uvěřit, byl z toho úplně hotovej.

Věděli vaši soupeři, že jste měl potíže se zády, a snažili se toho využít?

Dost kluků se mě ptalo, proč jsem nebyl na turnajích, tak jsem jim říkal, že kvůli zádům. Ale nebyli takoví, že by mi chtěli záměrně něco udělat, všechno proběhlo férově.

Jak na tom byla vaše záda den po turnaji?

Trochu bolela, ale čekal jsem, že budu víc rozbitej. Spíš jsem měl svalovou horečku, ale to je normální, že tělo bolí, když absolvuju tolik zápasů.

Takže asi ani na oslavu triumfu nezbylo moc sil...

Šel jsem na jídlo, protože jsem celý den nejedl, a pak spát. Jak jsem dva měsíce nic nedělal, měl jsem toho plný brejle.

Zažil jste někdy tak dlouhou pauzu od juda?

Nikdy. Před dvěma lety jsem měl vyhozený kotník, ale to jsem byl mimo tři týdny. Teď jsem chodil do posilovny, udržoval se, ale prát jsem se nemohl.

Jak to snášela vaše psychika?

Když je člověk skoro celý život každý den v kimonu a najednou do něj nemůže, není to nic příjemného. Lákalo mě to, občas jsem musel na žíněnku se s klukama aspoň trochu potahat.

Neměl jste problémy s váhou, že až příliš přiberete?

Naopak. Já byl ještě poslední týden před turnajem nemocný, a jak normálně mívám 104–105 kilo, teď jsem shodil na 97. Aspoň jsem se mohl snad poprvé v kariéře před vážením najíst, abych měl 99, pak jsem si dal ještě druhou snídani, přece jen je každé kilo znát.

Zádům ale asi budete muset věnovat speciální péči i nadále...

Určitě, když se to stane jednou, musí se o ně dbát už pořád. Cvičím na záda a posiluju je, i o víkendu jsem si dával pozor a snažil se vyhrávat na zemi, třikrát se mi to povedlo. Když mě někdo ohnul, radši jsem si klekl, i když jsem za to dostal trest, ale lepší než riskovat problém.

Před turnajem jste konzultoval své trable i s bývalým judistou a později kaskadérem a producentem Petrem Jáklem. Co říkal na vaše vystoupení?

Byl se podívat, jen před finále musel pryč. Teď jsem ho potkal v posilovně a říkal, že se na to dívalo nádherně, i když mu mě bylo líto, když viděl, že si musím klekat. Dokonce slíbil, že si kvůli mně zkusí dát záda do kupy, obleče kimono a půjde se se mnou aspoň potahat. (úsměv)

Jak často jste po turnaji slyšel, že by bylo pěkné takový úspěch zopakovat v olympijském Londýně?

Skoro každý mi to říká... Ale Londýn je až za půl roku, kdo zná judo, ví, že stejně rozhodne, kdo jak bude připravený na místě.

V přípravě jste piloval nový chvat, který by vám měl pomoci i v olympijském Londýně. Už jste si ho na turnaji v Praze otestoval?

Tu techniku jsem zkoušel, ale ten chvat se učí dlouho. Pořád ho cvičím a budu se snažit, abych s ním byl úspěšnější.

Co vás čeká teď před mistrovstvím Evropy?

Teď soustředění v Nymburce, kde bude asi 350 lidí, pak budu v Maďarsku a potom výcvikový tábor na horách.

Po triumfu v Praze už byste měl mít v Londýně jisté nasazení v první osmičce?

Počítá se dvouletá kvalifikace a v ní pět nejlepších výsledků. Já z nich měl nejhorší 100 bodů a teď jsem získal zase 100, takže si nepolepším. A Egypťan, co je za mnou, asi vyhraje mistrovství Afriky, čímž by mě přeskočil. Pak bude záležet na mém výsledku na mistrovství Evropy.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní