Hlavní obsah

Měla nervy z bruslí i časů soupeřek. Pak Sáblíková stvrdila svoji vládu

Dominance Martiny Sáblíkové zdaleka nekončí! Na dlouhých rychlobruslařských tratích neprohrála po celou sezónu a na mistrovství světa v nizozemském Heerenveenu se po pěti letech vrátila na trůn i na tříkilometrové trati. A suverénně! Druhé v cíli, Němce Stephanii Beckertové, nadělila časem 4:01,88 přes dvě vteřiny.

Foto: ČTK/AP

Martina Sáblíková na stupních vítězů. Vlevo stříbrná Beckertová, vpravo třetí Wüstová

Článek
Fotogalerie

Trojka pro vás byla vždycky až druhou tratí po pětce, je pro vás důležité, že jste vyhrála mistrovství světa i na ní?

Byla druhá, ale na trojce se to strašně mele, někdy vyhraje ta, jindy jiná. Když to někdo zkusí rozjet, může mu to vyjít, na pětce je to těžší.

Ještě ve středu jste si posteskla, že vás bolí nohy. Před závodem bolest odezněla?

Vůbec, bylo to ještě horší! Šla jsem se rozklusat a dopadlo to tak, že jsem běžela jen pět minut a pak jsem se jen tak nějak hýbala, jak mě bolely nohy.

Den před závodem jste radši ani nechtěla znát rozlosování, byla jste nervózní?

Ani ne. Sice jsme usínala někdy ve čtvrt na dvanáct, ale spala jsem v pohodě až do osmi. Byla jsem docela v pohodě, ale asi tři hodiny před startem už jsem klidná nebyla.

Jak to?

Vůbec jsem si nemohla nabrousit brusle, asi půl hodiny před závodem mi přišly pořád tupé, tak jsem začala být trochu nervózní. Před startem jsem byla ještě víc, protože ten čas Beckertové byl hodně kvalitní.

Kdy jste se během závodu uklidnila?

Petr na mě řval, že jedu dobře, hlásil mi mezičasy, ale já si najednou vůbec nedovedla spočítat, jestli jedu na první, druhé nebo třetí místo.

Takže jistá zlatem jste si byla až v cíli?

Mně se jelo dobře, ale v jednom kole mi Diane Valkenburgová trochu poodjela a když jsem ji začala stahovat, blesklo mi hlavou, že mám strašně moc síly a snad už by to mohlo dopadnout. Když jsem přijela do cíle, řekla jsem si, že to je docela drsný čas. U všech prvních čtyř byly časy úžasné.

Bála jste se víc Nizozemky Wüstové nebo Němky Beckertové?

Těžko říct. Když to rozjela Irene, tak asi jí, ale když jsem viděla Steffi, jak jezdila kola pořád za 31,6, tak jsem myslela, že to zvládne snad za čtyři minuty.

Vždycky máte takový přehled o soupeřkách, které jedou před vámi?

Většinou se kouknu, za kolik to rozjely, jak končí kolo a na konečný čas. Pak od Petra slyším, jak jedu já, a když vím, za kolik jely soupeřky poslední kolo, můžu ještě zabojovat. Když mám síly...

Hřálo vás po dojezdu, že jste si udržela neporazitelnost na dlouhých tratích?

To vůbec ne. Užívala jsme si, že mám medaili, navíc tu nejcennější. V tu chvíli jsme na neporazitelnost vůbec nemyslela.

Váš trenér Petr Novák říká, že byste mohla i na trojce jednou pokořit světový rekord...

Já už na něj jednou zkusila jet a poslední dvě kola mě strašně bolely nohy, až jsem myslela, že ani nedojedu. Tak bych se k tomu radši nevracela. (úsměv)

Celkem osmou zlatou medailí z mistrovství světa jste dorovnala bilanci Wüstové.

Vážně? To je pěkný.

A v sobotu můžete jít do vedení...

Ale to bude hodně těžké s Beckertovou. Ona pětku pojede určitě dobře.

Reklama