Hlavní obsah

Dlouhých 17 let je české krasobruslení bez medaile z MS. Už bychom to měli utnout, ví Verner

Když Tomáš Verner po letu z Toronta, kde se připravuje, přistál v Nice, ani mu nepřišlo, že jihofrancouzské město je právě dějištěm mistrovství světa v krasobruslení. Všude palmy, teploty kolem dvaceti stupňů… Počasí lákající spíše k dovolené, jenže bývalý mistr Evropy se už těšil na led.

Foto: Ožana Jaroslav, ČTK

Krasobruslař Tomáš Verner

Článek

Proč jste se do Francie přesunul až po startu šampionátu?

Po zkušenosti z mistrovství Evropy. To jsem letěl v neděli, také jsme závodili v pátek a v sobotu a bylo to dlouhé. Když je člověk v místě závodu moc dlouho, ztrácí adrenalin, většina týmů to tak dělá.

První polovinu sezóny vám komplikovaly zdravotní problémy, už jste se jich zbavil?

Já už si ani nepamatuju, co mě trápilo. (úsměv) Určitě ta příprava proběhla lépe než před mistrovstvím Evropy, tak doufám, že si tu splním svůj cíl být spokojený sám se sebou.

Připomenu vám, že vás především zlobily plotýnky, pořád o nich víte?

Tu a tam se ozvou, ale snažím se hodně rehabilitovat a záda nepřetěžovat. Skoků nedělám tolik, spíš se soustředím na jejich kvalitu. Už se těším po šampionátu domů, pojedu do lázní, budu rehabilitovat a cvičit, abych vydržel zdravý.

Na mistrovství Evropy jste závodil i s ortézou na koleno, máte ji s sebou i teď?

Kdepak, ta je doma ve skříni, odložil jsem ji týden po šampionátu.

V Sheffieldu jste po chybách ve volné jízdě skončil pátý, měnil jste svůj program?

V Kanadě se přišlo podívat na jízdy několik rozhodčích, řekli mi, kde mám přidat, kde ubrat. I když ubrat vlastně nikde. (úsměv) Velké změny to ale nejsou, chci jet stejně, jen nechybovat.

Před mistrovstvím Evropy jste se po zraněních označil za černého koně. Co teď?

Kůň budu určitě, uvidíme, v jaké barvě. (směje se) Mám z přípravy dobrý pocit, chtěl bych se dostat do poslední rozjížďky ve volné jízdě a pak rozhodne sobota. Medaile z mistrovství světa mi pořád chybí, to je můj cíl.

Víte, kdy české krasobruslení získalo poslední medaili z mistrovství světa?

Tuším, že Radka Kovaříková s Reném Novotným v roce 1995.

Přesně tak, už je to 17 let, od poslední československé mužské medaile dokonce dlouhých 39 let. Neříkáte si s Michalem Březinou, že už je nejvyšší čas čekání ukončit?

Určitě, už bychom to měli utnout. Je hezké, že na to nejsem sám, s Michalem už bychom to rádi přerušili.

Hlavním favoritem je ale při neúčasti Pljuščenka Kanaďan Chan. Je k poražení?

Když nebude chybovat, vyhraje. A když bude, tak asi také, o to se rozhodčí snaží už dlouho. To by musel někdo podat výjimečný výkon, že by všechny šokoval, což se podle mě nestane.

V Sheffieldu jste pobavil povedenou exhibicí, jakou jste na ni měl ohlasy?

Celkem dost, pozitivní i negativní. Trochu mě mrzely komentáře ve stylu: „A co, že si umí sundat kalhoty, když byl až pátej.“ Ale exhibice není o umístění, jde o pobavení diváků a to se snad povedlo. Rád bych ji v Nice zopakoval, to znamená být v nejlepší pětce.

Reklama