Hlavní obsah

Lákal mě hokej, ale na ten nebyly peníze, říká olympijská naděje Krpálek

I omyly plodí velké šampióny. Když Lukáše Krpálka v šesti letech strýc přihlásil na karate, až po měsíci oba zjistili, že vlastně chodí na judo. Před rokem získal v tomto sportu první světovou medaili pro Česko po dvaceti letech.

Foto: Petr Horník, Právo

Judista Lukáš Krpálek

Článek

Jste z Jihlavy, netáhlo vás to spíš k hokeji?

Hokej mě docela lákal, ale nebyly na něj peníze, tak jsem šel na judo. Třeba by mi to šlo i v hokeji, když mi bylo patnáct, chtěl jsem to ještě zkusit, ale nikdy jsem se nepřemluvil. Tak si chodívám zahrát aspoň na rybník nebo na stadión se strejdou a jeho děckama.

Jihlavské Dukle jste fandil?

Jasně, jako malej jsem chodil skoro na každý zápas. Ale teď už jsem tam sedm let nebyl.

Zkusil jste si vůbec někdy karate, když už jste na něj málem chodil?

Nezkusil. Spíš si občas s klukama zaboxujeme, pár jich dělá ultimátní zápasy, tak se někdy jdeme zmlátit. Ale oni jsou blázni, zvrhne se to. Když někoho chytne rapl, utíkáme z haly.

Vás ultimátní zápasy nevábí? Finančně jsou asi lukrativnější než judo...

To ano, olympijskému vítězi z těžké váhy Satoši Išimu nabídli balík za to, že půjde do Ameriky, tak ze dne na den skončil. Docela se mu tam daří, z juda má základy v boji nablízko, hodí soupeře na zem, kde ho uškrtí, umlátí, upáčí. Ale na dálku má problémy. Mě to neláká, teď se věnuju judu a mamka by to neskousla. Ta skáče, už když se mnou praští.

Trenér Lacina o vás řekl, že jste inteligentní monstrum. Líbí se vám tahle přezdívka?

(úsměv) Už jsem ji dlouho neslyšel, vznikla během juniorského mistrovství světa 2008. Když něco vyhraju, vždycky vymyslí něco nového. Ale většinou mi říkají Krpoš.

Na pražské Folimance trénujete i bydlíte, neleze vám na nervy, že jste pořád ve stejném prostředí?

Já jsem rád, že vstanu, sejdu pár schodů na trénink a pak si můžu jít zase lehnout. Bydlel jsem před třemi lety na intru, jezdil hodinu na trénink a hodinu zpátky, tady to mám lepší.

Ani kdyby přišel olympijský úspěch, nechtěl byste se stěhovat do vlastního?

Asi ne, není proč. Tady je dobrá parta, když se sebereme, jdeme na kolo nebo na tenis...

Po vašem triumfu při Světovém poháru v Praze vám slíbil bývalý judista a později herec a producent Petr Jákl, že se s vámi půjde na tatami aspoň potahat. Dorazil?

Dokonce chodil dvakrát týdně, ani jsem nečekal, že to vezme tak vážně. Potahali jsme se, i trochu poprali. Jen fyzičku už nemá takovou, po minutě končí. (úsměv)

Nelákal vás také k filmu? Judisté mají pro práci kaskadérů dobré předpoklady.

Zatím nelákal. Ale je pravda, že když člověk umí padat, proč to někdy nezkusit.

Hodně času trávíte v posilovně, dokonce o ní mluvíte jako o svém koníčku...

Zvlášť když na turnaji prohraju a mám vztek, tak jdu do posilovny a tam makám na sto procent. I prohra má něco do sebe.

Vážíte metrák, jak s tím jde dohromady vaše záliba v cyklistice? Netrpíte v kopcích?

Naopak, když je někde kopec, s klukama z juda se hecujeme, kdo bude nahoře první. Když jsem jezdil závody, z kopce mě předjížděli, ale když se jelo nahoru, dohnal jsem je.

Kolik toho na kole najezdíte?

Loni jsem za víkend zvládl i čtyři sta kilometrů, když jsem jel z Jihlavy na Lipno. Teď mě lákal v Jihlavě čtyřiadvacetihodinový závod, ale bylo to hned po návratu ze soustředění v Jižní Koreji, kde to bylo docela tvrdý, tak jsem to zatím odložil.

Jak zvládáte shazování do vaší hmotnostní kategorie do 100 kilogramů?

Poslední dobou mám kolem stovky, tak ani nijak nehubnu. Shazování pro mě není příjemné, před závody se potřebuju nažrat. Třeba Jarda Ježek dokáže shodit deset kilo, což vůbec nechápu jak, pro mě jsou i čtyři kila dost.

Stalo se vám někdy, že byste nestihl shodit?

Mně ne, i když občas se to na turnaji stane. Ale v půl sedmé bývá neoficiální vážení, v sedm oficiální, tak si člověk může jít zaběhat a ještě něco shodit.

Je pro vás velkou komplikací, že v Londýně nebudete mezi osmičkou nasazených?

Je to nepříjemné, můžu chytit hned na začátku jedničku, dvojku... Ale když chce člověk vyhrát, musí porazit každého.

Přijde vám někdy judo kruté? Stačí setinka nepozornosti a šance jsou pryč...

To je na judu blbý. Člověk na chvilku zaspí, a i když celý zápas vedete, děláte si se soupeřem, co chcete, najednou se to otočí proti vám. Takhle jsem zaspal na mistrovství Evropy v Čeljabinsku s ruským soupeřem.

Velkým fanouškem juda je i ruský prezident Putin, pot -kal jste ho na šampionátu?

Nebyl tam, nebo jsem ho aspoň neviděl. Ale zajímavé bylo, když tam přímo do haly během ceremoniálu přivedli tygra ussurijského...

Reklama

Související témata: