Hlavní obsah

Vítěz Velké pardubické Faltejsek: Ty kozo, nepřeháněj to, říkal jsem kobylce

Václav ProcházkaSport.czPrávo

Od startu do cíle vedli, Jan Faltejsek s desetiletou Orphee des Blins, prvním polokrevným vítězem od triumfu Cipíska v roce 1996, opanovali 122. Velkou pardubickou, soupeřům nedali šanci. „Jen jsem se obával, jestli jedu správnou cestou,“ přiznal devětadvacetiletý žokej, že se během necelých deseti minut trvajícího dostihu lekal, jestli spletitým pardubickým kursem míří v sedle klisny francouzského původu správný směrem.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Žokej Jan Faltejsek líbá vítěznou klisnu 122. Velké pardubické Orphee des Blins.

Článek
Fotogalerie

Jezdíte i v Anglii, jak jste cítil v cíli coby vítěz největšího domácího dostihu, v němž jste byl nejlépe zatím sedmý?

To se nedá vyjádřit, nemám slov. Je to nade všechny Gold Cupy a já nevím co. Je to supermašina.

Vítězství vypadalo jako až neskutečně hladce...

Nebylo co řešit, skočila a běžela, takhle pořád. Jediné, co jsem se fakt bál, jestli vlastně jedu správnou cestou, za sebou jsem neslyšel ani šustění větví, to normálně člověk vnímá. Neslyšel jsem ani soupeře.

Jaké vám trenér Wroblewski či majitel klisny miliardář Trávníček udělili taktické pokyny?

Měli jsme jít zepředu, ale nečekal jsem to takhle. Nešlo ji vzít zpět. Úplně letěla. Samozřejmě jsem chtěl, ať zpomalí, protože jsem si říkal, že jedu moc rychle a je to dlouhá štreka. Že dojedu na trávu a budu vypadat jak blbec, že kobyla zdechne a nic z toho nebude, vždycky to bylo, jako by ji polili živou vodou a skočila znovu.

Má polského trenéra, pochází z Francie, jak jste ji ovládal?

Polsky ani francouzsky neumím, ale člověk zapíská a říká i nevybíravé výrazy, když to po dobrém nefunguje, říkal jsem jí kozo, jmenoval jsem i jiný zvířata, když pořád přeháněla.

Kdy jste si byl jistý, že to opravdu klapne?

Člověk nikdy neví, co se může stát. Třeba i v cílové rovince, někdy zdraví nemusí vydržet, nebo něco nečekaného může nastat. Zaplaťpánpůh vše bylo v pořádku.

Éra vítězství Josefa Váni teď skončila, vaše začíná?

Byl bych rád, ale na něho navázat, to si snad ani netroufám.

Budete jezdit do šedesáti jako on?

Děkuji nechci, mám za sebou úrazy, obdivuji ho, jak to stále dává, jak je stále vitální a všechno zvládá, on je v tomto směru fenomén.

Vypadal naštvaně. Blahopřál vám vůbec?

Ale jo. Jenže když je člověk druhý, třetí..., taky jsem nasranej, když jsem byl druhý.

Při Zlatém poháru v Cheltenhamu jste byl šestý, hodně se to cenilo. Když to srovnáte s tímhle triumfem...

To nejde, tady to je cross country, je to specifické, různé typy skoků, oranice, tráva, změny směru, člověk to tady musí znát. Cizinci to kupodivu zvládli hodně dobře, musím před nima smeknout, že to dali, protože pro Anglány je to tady dost těžké. Srovnávat Cheltenham s Pardubickou nejde. Tady to má jiný náboj, jinou atmosféru, pro ně je nejvíc vyhrát Gold Cup, tak já vyhrál Velkou pardubickou a protože jsem Čech, tak je to pro mě samé.

Co Taxis?

To byl let jak prase, lupnula ho tam jako kdysi nebožtík Klip (v minulosti excelentní skokan).

Odstartovali jste s kursem 55:1 na vítězství... Neštvala vás taková nedůvěra?

Kurzy nesleduji, je mi to jedno, tohle jsem se odnaučil, může to i rušit. Nakonec je to krása, když je klid před dostihem. Mít pořád kameru za zadkem, to bych se zbláznil.

Jakou si dopřejete odměnu?

Možná bych nějakou mohl, ale mířím do Francie jezdit, doufám, že tam bude tepleji. Oslava asi bude, to jo, ale nevím, zatím trošku přibržďuju.

Reklama

Související témata: