Hlavní obsah

Sportovci poznávají vojnu: krutý budíček a učení jak na univerzitě

Michal OsobaPrávo

Pravidelný trénink, dostatek spánku, dostupnost mobilu i internetu. Tak na to vše musí v těchto týdnech šestice elitních sportovců zapomenout. Rozhodli se totiž absolvovat vojenský přijímač ve Vyškově.

Foto: Ivana Roháčková

Usměvavý Pavel Maslák nebudí hrůzu ani v maskáčích a se zbraní.

Článek
Fotogalerie

Mistr Evropy na čtvrtce Pavel Maslák, halový vicemistr světa na osmistovce Jakub Holuša, polovina bronzového olympijského čtyřkajaku Lukáš Trefil, Josef Dostál a londýnští finalisté na deblkanoi Jaroslav Radoň a Filip Dvořák si kroutí už čtvrtý týden v maskáčích a se zbraněmi.

Času v terénu ale v prvních třech týdnech trávili minimum, většinu zabere teoretická část. „Zbraně jsme zatím jen nosili a rozkládali. Pořád se učíme, to mě překvapilo,“ vypráví Maslák.

„Je toho snad víc, než kdybych šel na vysokou školu,“ s úsměvem přitakává Holuša. „Snaží se, abychom o všem věděli všechno a znali podrobně bezpečnostní předpisy, než přijde víc praxe,“ říká.

Mobily nechybějí

Na univerzitě by si ale Holuša rozhodně víc přispal, ve Vyškově musí být připraven už před šestou hodinou ranní. „Je to docela zátěž na psychiku. Jako sportovci jsme zvyklí odtrénovat a pak mít regeneraci a výkon podáváme z odpočinku. Tady spíme pět hodin, takže výkon musíme podávat z únavy, to je docela změna,“ porovnává běžec.

Naopak s dočasnou absencí mobilních telefonů a internetu se vyrovnávají snadno. „Mně to vůbec nepřijde, člověk tu má pořád co dělat,“ říká Maslák. „Já také nejsem magor, co by trávil dvacet hodin denně na internetu. Večer se na telefon podívám, na psaní zpráv stejně nemám energii,“ ujišťuje Holuša.

Oba atleti se spolu příliš nepotkají. „Jen u oběda, jsem v četě ze sportovců sám,“ vypráví český rekordman na 200 i 400 metrů Maslák. Holušovi dělají společnost mj. kanoisté Dostál s Dvořákem. Ostatní absolventi přijímače ale elitní sportovce stejně vesměs nepoznali.

Instruktory nezklamal

„Spíš instruktoři o náš věděli. Hned se Pepy Dostála ptali, jak se vejde do lodi, já zas slyšel: Pane Holuša, tak kolik nám tu naběháte na dvanáctiminutovce,“ usmívá se půlkař.

Očekávání nadřízených nezklamal, za tucet minut urazil ze všech nejvíce, 3700 metrů. „Nechtěl jsem po zranění běžet moc rychle, ale pak jsem se nechal strhnout, abych neposlouchal, že jsem se flákal,“ vypráví Holuša.

Do Afghánistánu se nechystá

Co špičkové sportovce přimělo obětovat část podzimní přípravy vojenskému přijímači? Lepší podmínky na Dukle i prestiž. „Odmala jsem chtěl dosáhnout ve sportu co nejvýš. A na uniformu dosáhnou v Dukle jen ti nejlepší, vzhlížel jsem k Romanu Šebrlemu i Báře Špotákové. Každému se to nepodaří, beru to jako čest,“ ujišťuje Holuša.

Svoji účast v bojové operaci si ale příliš představit nedovede. „Pro mě je jasná volba sport, chci reprezentovat Duklu na ovále. Kdybych šel na výcvik s tím, že chci do armády, tak bych s misí v Afghánistánu počítal, ale takhle mám priority jinde,“ dodává Holuša.

Reklama