Článek
O poslední českou medaili z mistrovství světa v krátkém bazénu se postaral Květoslav Svoboda před deseti lety bronzem na čtyřstovce kraulem. Netroufnete si ho napodobit?
S plackou na krku bych si dopřála spoustu nutelly, kterou miluju. Myslet si ale, že budu mít medaile ze světa jen proto, že jsem je nedávno přivezla ze všech tří znakařských tratí na Evropě, to by byla drzost a vlastně i neznalost plaveckého dění. Svět je o hodně dál.
Takže jaké jsou vaše plány v Turecku?
Ráda bych padesátku, stovku i dvoustovku zaplavala na hraně svých českých rekordů, ale už jen samotné finále bude něco jako medaile. Ráda bych se v něm alespoň jednou objevila, to nezastírám. I kdyby se mi to nepovedlo, větší cenu pro mě stejně asi budou mít časy.
Máte o nich nějakou konkrétní představu?
Po návratu z Londýna jsem vzala papír a tužku a psala si rok po roku šampionáty a jaké časy bych na nich měla plavat, abych za čtyři roky v Riu uspěla a šla tam za medailí. Dala jsem to přečíst i tátovi, aby jako můj osobní trenér věděl, do čeho jde. Detaily jsme si ale slíbili utajit.
Na které trati si teď věříte nejvíc?
Největší úspěchy mám z padesátky, ale pořád nějak preferuju dvoustovku, protože jde o olympijskou disciplínu. Bronzový čas 2:03,43 na mistrovství Evropy v Chartres byl fakt hustý, vždyť ještě před třemi lety jsem tohle plavala kraulem. Medaile v Turecku bude viset kolem 2:02. Uvidíme, kdo přijede a v jaké formě, ale zejména Američanky a Australanky na takový výkon mají.
Jak složité bylo najít sílu pro už čtvrtý vrchol sezóny?
Není to jen o fyzických silách, ale i o psychice. Spousta startů v Chartres představovala docela masakr a nebylo moc času na odpočinek. Medaile mě ale nakoply, navíc jsem v Istanbulu už před třemi lety zažila krátkou Evropu a je fajn, že vím, kde co je. Snad tam nebude taková zima v místnosti na masáže jako tehdy.
