Článek
Jaký nejsilnější moment se vám ze zlatého závodu vybaví?
Jak můj fyzioterapeut zakrývá obrazovku, na které byl výsledek Briana Jouberta. Já si po své jízdě sundal brusle a chtěl vidět, jak jsem dopadl, a on mi stál ve výhledu. Už věděl, že jsem vyhrál, jen mi prodlužoval to trápení, než jsem se mohl radovat naplno.
Kde zůstalo záhřebské zlato? Vzal jste si ho do Kanady?
Je v pokoji u rodičů, v zavřené krabičce. Kdykoliv jsem doma a cítím, že se potřebuju motivovat, podívám se na ty krabičky a v duchu si řeknu, že by se ta sbírka ještě dala rozšířit. To je důvod, proč bruslím.
Nakolik je tedy reálné, že byste pět let starý výsledek zopakoval?
Jako sportovec bych měl říct, že to reálné je a pro první místo jsem si přijel. Ale jako někdo, kdo se v krasobruslení pohybuje už řadu let, vím, že možnost tady je, ale nejsem kandidát číslo jedna. To jsem nebyl ani před pěti lety, naopak několikrát jsem byl favoritem a vyhořel jsem. Nechci se svazovat myšlenkami na zlato. Přijel jsem, abych urval cenný kov, a čím blíž bude ke zlatu, tím lépe pro mě.
Vstup do sezóny jste ale měl hodně nevyvedený. Přišel s úspěšným představením na mistrovství republiky zlom?
Přesně tak. Začátek sezóny jsem nechápal. V tréninku jsem předváděl slušné výkony a úvodní závody tomu vůbec neodpovídaly. O první půlce sezóny se nedá říct nic hezkého, mistrovství republiky bylo prvním světlým okamžikem, který mi dal důvěru, že sezóna není ztracená. Od těch 229 bodů se chci odrazit a budu muset ještě přidat.
Připouštíte si, že Záhřeb by měl být vaším předposledním mistrovstvím Evropy?
Je to tak, po Soči chci končit, ale na to nemůžu koukat. Chci se předvést v dobrém světle jako pokaždé. Navíc mi zakladatelka mého fanclubu z Nizozemska říkala, že budu mít zase podporu fanoušků s českými vlajkami a transparenty se svým jménem. O to víc se těším.
