Článek
Mrzí vás těch 22 setin?
Já jsem spokojená. Byly tam myšlenky, že kdyby se zadařilo, mohlo to klidně na medaili být, ale ve sprintu se to hodně střídá. Rusku Fatkulinovou jsem několikrát porazila a ona tady teď vyhrála. Je to trochu jiné než na dlouhých tratích.
Máte ráda těsné koncovky? Na patnáctistovce jste těsně porazila o šest tisícin Rusku Skokovovou, teď jste předstihla Američanku Richardsonovou o jedinou setinu…
Já už myslela, že ji nepředjedu, ale pak jsem se tam nějak vmáčkla… Byla jsem ráda, je to zase o místo výše.
Po vaší jízdě stály na startu ještě Kanaďanka Nesbittová a Američanka Boweová. Doufala jste, že byste se mohla na bronzové příčce udržet?
Šance tam je vždycky… Říkala jsem si, že kdyby měly obě hodně špatnej den… No, neměly. (úsměv)
Tlačila jste je očima trochu dozadu?
Já po očku koukala na tu tabuli, ale dělala jsem, že mě to nezajímá. (usmívá se) Pak už jsem věděla, že jsem pátá a říkala si, že to je taky dobrý.
Po závodě jste nevypadala tak zničeně jako v pátek po patnáctistovce.
To je ta patnáctka… Celou noc jsem po ní kašlala, ani jsem se nevyspala. To je nejtěžší závod pro mě, myslím, že i pro ostatní. Kilák není tak hrozný na dýchání.
Ještě váš čeká nedělní pětistovka…
Tam nějaké úplně velké ambice nemám, specialistky jsou někde jinde. Rozběhy za 10,3 sekundy ještě nemám, pětistovku už chci absolvovat bez nervů.
Před kilometrem jste nervózní byla?
Po patnáctistovce jsem říkala, že se nebudu nervovat, ale zase jsem přišla a říkala si, že kilák je přece jen má nejoblíbenější trať, tak by bylo dobré, kdyby se potvrdila výkonnost z patnáctistovky…
Už si představujete, jak tu budete závodit za rok na olympiádě?
Já si to tu vůbec nedávám dohromady s olympiádou. Jen, že je to taková nová pěkná hala, kolem hezké staveniště…
