Hlavní obsah

Před startem usnula v šatně, pak nevěřila svým časům. Prostě to nechápu, smála se Sáblíková

Michal Osoba (Soči)Právo

Domů do Žďáru nad Sázavou si poveze už desáté zlato z mistrovství světa. Nikdy přitom pětikilometrovou trať neovládla s takovým náskokem. I s bolavými zády nadělila Martina Sáblíková v Soči druhé Nizozemce Ireen Wüstové plných 8,65 sekundy! Na mistrovství světa na jednotlivých tratích či na olympiádě neprohrála na nejdelší distanci už dlouhých sedm let.

Foto: Grigory Dukor, Reuters

Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková se raduje z triumfu na pětikilometrové trati na MS v Soči.

Článek

Jak cenné je pro vás desáté světové zlato?

Je úžasné. Potom, co jsem měla problémy se zády, má tohle zlato pro mě obrovskou cenu.

Věřila jste v až tak rychlý čas? Výkonem 6:54,31 jste jako jediná pokořila hranici sedmi minut…

Určitě ne, i podle toho, jak jela Ireen a ostatní. Na tréninku před závodem jsme pilovali techniku a já měla v hlavě rady trenéra, abych jela dobře technicky. A jelo se mi fakt výborně.

Bylo výhodou, že jste jela až po Wüstové ve dvojici s Němkou Pechsteinovou?

Viděla jsem čas a věděla, že musím jet, není na co čekat. Navíc jsem nevěděla, co udělá Pechi. Samozřejmě jsem očekávala atak, ale pak když mi hlásil Petr kola, tak jsem těm svým časům nevěřila. Čekala jsem, že půjdou dolů. Ale dělala jsem, co mohla a bylo to skvělé.

Držela jste takřka strojové tempo.

Já se snažila jen myslet na to, co mám dělat, hlavně na rovince, protože ta je důležitá a teď mi nešla, jak jsem nemohla jezdit kvůli zádům. Takže to bylo docela překvapení.

Před poslední dvojicí už jste asi tušila, že o zlato nepřijdete.

Stát se může vždycky všechno, někdo to třeba pomalu rozjede a pak bude zrychlovat, jako jsme to viděli dneska u Holanďanů na desítce. Já vždycky čekám až do cíle, protože tam je jistota.

Přes dva měsíce jste se kvůli trablům se zády nemohla věnovat síle, přesto jste vyhrála s takovým náskokem. Jak to bude vypadat, když vydržíte zdravá?

Příští rok to bude trochu něco jiného, je olympiáda, všichni se budou připravovat jen na ten jeden závod. Ale samozřejmě jsem strašně spokojená. Prostě to nechápu.

Jak jste se v prázdné hale nahecovala před závodem?

Hlavně jsem sledovala časy Ireen, abych věděla, jak jezdila jednotlivá kola hlavně na konci a věděla jsem, jakou mohu mít rezervu. Ale když jsme sem přijížděla, usnula jsem v autobuse. A pak při posledním páru mužské desítku jsem znova usnula v šatně na masážním lehátku. Byla hodinu a půl do startu, to už jsem si říkala, že bych tam neměla ležet nebo usnu a už se neprobudím. Tak jsem radši začala chodit a koukat, jak jezdí tu pětku…

Reklama