Článek
Jak závod v Granadě vypadal z vašeho pohledu?
Dařilo se mi už v tréninku. Od toho se odvíjel i samotný závod. Měl jsem ze střílení dobrý pocit a říkal jsem si, že když mi to takhle půjde dál, mohl bych se dostat do šestičlenného semifinále a třeba i do boje o medaile. Ten závěr byl opravdu hodně silný, ale vyšel náramně. Výsledek i umístění jsou dobré, takže jsem moc spokojený.
Byl jste nervózní, když se zlato vzdalovalo?
Nebyl, protože jsem věděl, že v horším případě budu stříbrný. Naopak jsem byl docela klidný. Neházel jsem flintu do žita a doufal, že se to třeba i povede. Nakonec jsme šli ještě do rozstřelu, který jsem vyhrál.
Před sezónou jste byl z nového systému hodně rozpačitý, nelíbil se vám. To už nejspíš neplatí...
Platí stále. Pořád se učím a peru se s tím. Ale už se to, jak je vidět, trochu zlepšilo (smích). V Granadě má střelnice horizont, terče jsou dobře vidět, takže si s nimi můžete trošku hrát. Na horším pozadí, třeba lesním, je to při těžkých dvojstřelech mnohem obtížnější. A dneska je semifinále i finále jen o dvojstřelech. Stanovil jsem si taktiku vydržet co nejdéle. Neodpadnout chybami hned na začátku. To vyšlo.
Musel jste i s rozstřelem absolvovat 161 ran, z toho 111 v jednom dni. To musí být únavné psychicky i fyzicky...
Určitě je, ale já jsem zažil ještě éru, kdy se závod střílel tři dny na 200 terčů, takže něco vydržím.
Finálové dvojstřely na třetí až pátém stanovišti, a pak znovu na čtvrtém, jsou nejobtížnější, nově byl přidán jeden hodně záludný. Který je pro vás největším strašákem?
Na každém stanovišti se střílejí dva dvojstřely. Právě ten nový, na tom třetím, mě trápí nejvíc. Nejdřív jsem ho dvakrát minul, trefil jsem ho až napotřetí, to mě koplo dopředu. A to se ještě výsledek kvalifikace a pak i semifinále maže, dvakrát začínáte od nuly. Navíc terče létají rychleji, takže jsem musel po mnoha letech měnit i techniku střílení. Moc změn najednou.
Příští brok se bude v Granadě střílet mistrovství světa a ve hře už budou účastnická místa pro olympijské Rio. Střelnice vám nejspíš vyhovuje, když jste tam vyhrál...
S tímhle tvrzením bych byl opatrný. Střílely se tu na Světovém poháru dobré výsledky, holuby, jak říkáme hliněným terčům, jsou tady kvalitní. Střelnice má ale svoje velké úskalí... Hodně tu fouká, vítr se točí v poryvech. Když máte dobrou formu, tak si s tím poradíte. V opačném případě z toho může být pořádný propadák. Samozřejmě budu na tuhle střelnici vzpomínat v dobrém, vždyť jsem tu vyhrál svůj pátý závod Světového poháru v kariéře a čekal jsem na to dva roky. Určitě si odvážím dobrou zkušenost.
Vy jste letos některé závody Světového poháru vynechal. Vyplatilo se to?
Nedá se vysloveně říct, že vyplatilo... Zvolili jsme ve skeetu program, který nám víc vyhovoval směrem k mistrovství Evropy a světa. Do Granady jsem tak jel na svůj letošní první velký letošní závod s nejsilnější konkurencí. Moc jsem od něj nečekal, přijel jsem s čistou hlavou a říkal jsem si, že když se vejdu s nějakým rozumným výsledkem do dvacítky, bude to dobré. Bral jsem závod jako přípravu na Evropu.
Co vás vlastně letos ještě čeká?
Na přelomu července a srpna mistrovství Evropy v Suhlu, v půlce září mistrovství světa v Limě a ve druhé polovině října finále Světového poháru v Abú Zabí. Věřím, že první dvě soutěže zvládneme dobře i jako tým a bude se mi dařit také individuálně. Ale každý závod je jiný, třeba se některý nepodaří, život ovšem půjde dál.
Po olympiádě v Londýně jste říkal, že Rio je daleko, léta nezastavíte, takže si žádné plány neděláte. Změnil jste názor a budete bojovat o svoji pátou olympiádu?
Nakoplo mě to. Sám sobě i ostatním jsem dokázal, že pořád umím a ještě nepatřím do starého železa. Pokud se mi bude dařit, budu pokračovat, ale Rio je pořád ještě hodně daleko a v mém věku plánovat na tři roky dopředu, je skoro drzost. Mám tituly a medaile z evropských i světových šampionátů, ale motivace mi nechybí, pořád mě střílení baví. Půjdu závod od závodu, sezónu od sezóny. Nechám tomu volný průběh, nebudu to řešit, a uvidíme...
