Hlavní obsah

Na svazového předsedu v Riu vytáhli nůž, ale Krpálek se nebál. Na mě si netroufli, říkal

Michal OsobaPrávo

Z brazilského Ria de Janeiro se judista Lukáš Krpálek vrátil s bronzovou medailí, ale i s cennými zkušenostmi. Jako jeden z prvních českých sportovců si totiž při mistrovství světa osahal prostředí, v němž se za tři roky bude bojovat o olympijské medaile.

Foto: Martin Gregor, ČTK

Český judista Lukáš Krpálek pózuje s bronzovou medailí na brazilské pláži Copacabana.

Článek
Fotogalerie

Jak na vás Rio působilo? Už jste si představoval, jak bude vypadat v době olympiády?

Trochu jsem si to tam okoukl. Město se mi strašně líbilo, na olympiádu se tam moc těším, pokud tedy samozřejmě vydržím zdravý a dostanu se tam.

Co na vás ve městě nejvíc zapůsobilo? Slavná pláž Copacabana nebo obří socha Krista Spasitele…

Asi ta socha Ježíše, to je něco nádherného. Ještě nám zrovna vyšlo počasí, když jsme se tam byli podívat. Řekl bych, že to bylo jedno z nejhezčích míst, kde jsem byl.

Jak se osvědčili Brazilci jako organizátoři? Všechno fungovalo, jak má?

Jediné, co jim úplně moc nešlo, byla doprava. Čekali jsme asi dvě a půl hodiny na letišti, než jsme se dostali ven. Ale co se týče organizace v hale, bylo všechno v pohodě.

Hala Maracazinho, kde jste se pral, je poblíž slavného stadiónu Maracaná. Ten jste si taky prohlédl?

Ten stadión přiléhá k hale, byli jsme se podívat, jak vypadá zvenku, ale vevnitř jsme nebyli.

Rio de Janeiro má pověst ne úplně bezpečného města. Pocítil jste to na vlastní kůži?

To ne, žádný problém jsem neměl. Přišlo mi to jako normální město.

Na metrákového judistu si asi taky jen tak nikdo nedovolí…

Je pravda, že předseda svazu tam měl menší problém, když na něj přišli s nožem a ohrožovali ho, ale nakonec to dobře dopadlo. Na mě si nikdo netroufl. (úsměv)

Jací jsou Brazilci jako publikum? Hodně během turnaje fandili?

Docela mě překvapilo, že v hale bylo narváno, hlavně v sobotu na ty těžké váhy. Třeba s Paříží to srovnat nejde, tam tomu před dvěma lety diváci rozuměli daleko víc, ale i v Brazílii judo hodně žerou a bylo to znát.

Přijde vám teď, že tři roky do olympijských her jsou dlouhá doba?

Daleko to je, ale už v květnu začíná olympijská kvalifikace. Všechna moje příprava bude směřovat k tomu, abych získal medaili, protože ta mi ještě chybí.

Pokud se vám bude i dál dařit stejně jako letos, máte k ní našlápnuto, vždyť jste za celou sezónu prohrál jen dva zápasy.

Letošní rok byl hodně náročný. Neabsolvoval jsem tolik turnajů, ale vždycky jsem se na nich pral až do konce. Teď si odpočinu a snad se mi tak bude dařit dál.

Jedinou kaňkou na životní sezóně tak je semifinálová porážka v Riu s Nizozemcem Henkem Grolem?

Ta mě pořád mrzí. Jsme velcí rivalové, ve finále mistrovství Evropy se mi ho podařilo porazit. Škoda, že to nevyšlo i teď. Snad mu to oplatím třeba na olympiádě.

Proč se s ním tak nemusíte?

Do roku 2008 jsem ho měl rád, dokonce byl můj vzor. Sportovec je to úžasný, ale nemám ho rád jako člověka. Neumí pozdravit, nikomu nepřeje, a když skončí třeba třetí, odchází ze stupňů vítězů. Dá se říct, že v té naší váhové kategorii ho nemá rád skoro nikdo.

Reklama

Související témata: