Článek
Trpěla jste hodně?
Rozjela jsem závod hodně rychle. Bolest se ozvala, ale já jsem se už s ní naučila závodit, i když tentokrát to bylo hodně krušné. Po tom rychlém startu ale postupně odezněla, nebo jsem ji přestala tak vnímat. Ale jsem moc ráda, že to vyšlo.
S trenérem Novákem jste říkali před závodem, že pojedete opatrně. To jste nedodržela?
Jen při rozjezdu, který mohl být pomalejší, pak jsem jela disciplinovaně.
Proč jste nedodržela pokyny?
Už při tréninku jsem se cítila dobře a trenér mi řekl, že když budu disciplinovaná, mohu i vyhrát a jet dokonce na hranici rekordu astanské dráhy. Ten nakonec padl, když jsem jako jediná zajela pod sedm minut. Taktiku trenér stanovil perfektní, moc mu děkuji.
Touha po vítězství byla v úvodu silnější, než opatrnost?
Nechtěla jsem na pětce prohrát, toužila jsem Claudii Pechsteinovou porazi. Letos jezdí skvěle. Jsme kamarádky, ale na dráze si nic nedarujeme. Už tři roky mě na této trati žádná soupeřka neporazila. Ale po tom začátku jsem jela takticky, rozumně. Držela jsem se za Claudií, a když to šlo dobře, zaútočila jsem. Nakonec z toho bylo jubilejní třicáté vítězství v závodech Světového poháru. Moc si toho cením a jsem spokojená.
Jaké byly hodiny po závodě?
Krušné, nohy bolely a samozřejmě nejvíc poraněné tříslo. Nemohla jsem usnout.
Co vás teď čeká?
V Astaně už nic. Půjdu na rotoped a na led možná v neděli... Musím si odpočinout a dát se dohromady. Příští pátek se jede v Berlíně trojka. Vedu Světový pohár a nechci nic vzdát předem. Uvidíme, jak na tom budu. Mám týden na přípravu.
