Fenomenální jízdu jsem nepředvedl. Tečka, konec, jsem rozhodnutý, loučil se Verner

Udělal jsem spoustu drobných chyb, které mi na radosti nepřidaly, ale nakonec šlo o dobré rozloučení. Představoval jsem si tedy vyšší bodový zisk, nicméně zklamaný nejsem. Představil jsem se na třetích olympijských hrách. A při vzpomínce na Turín a Vancouver mám ze Soči nejlepší zážitek.

Jsem pevně rozhodnutý. Nadešel správný čas věnovat se něčemu jinému. Vše jsem promyslel už v květnu minulého roku a Soči představuje definitivní tečku. Poslední jízdu jsem si užil, přestože mě bolely nohy. A byl jsem i nervózní. Bál jsem se, abych stejně jako v krátkém programu neudělal i při volné jízdě chybu při čtverném skoku. A ono se to stalo. Nicméně nenechal jsem se zdeptat. Diváci mi byli ochotní tleskat do rytmu, což od nich bylo moc pěkné. Fakt jsem si konec užil.

Při rozcvičení a v šatně mnou nervozita cloumala hodně. Musel jsem zastavit, sednout si a jen dýchat. Měl jsem v uších sluchátka, ale muziku jsem neposlouchal. Byl jsem jen sám se sebou. Já nejsem po mentální stránce nejsilnější. Olympijská zkušenost s člověkem zamává. Přijeli mě podpořit někteří čeští sportovci z hor, přišli i hokejisté. Vnímal jsem vše hodně emotivně. Když jsem skončil volný program, trošku se mi ulevilo a řekl jsem si: A je to, konec.

Moc jsme nemluvili. Jen jsme se poplácali po zádech, seděli a čekali, co z počítače vyleze za čísla. Ale body pro mě nehráli roli. Spíše jsem byl rád, že jsem dotáhl svoji misi do konce. Mohu polemizovat, jestli dobře nebo špatně a případně zda jsem měl něco udělat jinak.

Fenomenální jízdu, která by mě tak vysoko posunula, jsem nezajel. Musel bych někomu přát, aby spadnul, což mi není vlastní. Šel jsem na tribunu a čekal, jak vše dopadne. A bylo mi vlastně jedno, jestli budu desátý nebo třináctý.