Článek
Jaké máte před středečním začátkem soutěží z dějiště šampionátu dojmy? Na žádný problém jste nenarazil?
Jen na cestování. Do haly jedeme minimálně hodinu, někdy i déle a třeba losování před závodem jsme měli mezi oběma tréninky, což je trochu nedomyšlené. Ale jinak je tu o nás krásně postaráno, dokonce v hlavní hale je taková oáza klidu s dvanácti kójemi s postelemi, kde se dá odpočívat. Takže asi předpokládají, že závodník někdy kvůli cestování zůstane v hale. Aréna je neskutečně velká, vejde se do ní skoro 25 tisíc lidí a všechno má být vyprodané.
Už na trénincích jste pocítil, jak je v Japonsku krasobruslení i vy sám populární?
Své fanoušky už jsem potkal, někteří z toho měli takový pozitivní šok. Moc nevěřili, že to jméno napsané ve startovní listině se tu nakonec opravdu objeví, protože jsem trval na tom, že už žádné závody nepojedu. Už na prvním tréninku byly asi dva tisíce lidí. Atmosféra je skvělá, jsem rád, že jsem tu. Nejsem si jistý, že by jinde vyprodali tak obrovskou arénu jako tady.
I někteří soupeři byli překvapeni z vaší účasti na šampionátu?
Takových bylo víc. Většina reagovala pozitivně, byli rádi, že mě vidí. Za ta léta tu mám hodně kamarádů, nikdo neříkal: „Ježíšmarjá, zase je tu Verner, mám o soupeře víc.“
Jak těžké bylo v hlavě přepnout z myšlenek, že máte po kariéře, na úvahy o blížícím se mistrovství světa?
Paradoxně ta změna v hlavě nebyla tak náročná. Během dvou minut poté, co jsem si přečetl mail, že se tour s Pljuščenkem ruší, volal jsem trenérovi Michaelu Huthovi do Oberstdorfu, jestli můžu přijet zpátky. Horší byla ta fyzická forma. Deset dnů po skončení kariéry v Soči jsem nežil jako sportovec. Žádná životospráva, běhal jsem po areálech a podporoval naše sportovce a po nocích s nimi slavil, jak se sluší a patří. První týden jsem se na ledě trochu trápil, ale teď mi přijde, že se mi jezdí dokonce líp než před olympiádou.
Můžete jet uvolněněji, když mistrovství světa už je pro vás jaksi závodem navíc?
Já se to snažím tak brát. Nevím, jak se s tím popere má hlava během závodu, ale snažím se to vnímat jako takový bonus, který si možná zasloužím.
Cítíte při absencích několika favoritů větší šanci na medaili než třeba v Soči?
Šance na medaili byla podle výsledku i na olympiádě v plné konkurenci. Ty body se tam daly slepit. Nevnímám to tak, že bych teď přehodnotil své cíle a řekl, že jedu rovnou pro medaili.
Bude šampionát určitě vaším posledním závodem, nebo si radši necháte otevřená zadní vrátka, abyste už nemusel své plány měnit?
Nechci říkat nic definitivně. Třeba se za dva roky rozmyslím, možné je vše. Ale jak to vidím teď, bude to poslední závod na amatérském ledě a brusle už nazuju jen mezi profesionály.
