Článek
„Ta střelnice nám oběma vyhovuje, i když podmínky jsou pro Evropana hrozné. Je to prádelna, připadal jsem si jako zavřený v pračce, ale přesto jsem v ní dosáhl nejlepšího výsledku v kariéře. Hrozné vedro a vysoká vlhkost. S tím se prali všichni Evropané. Nebyl také čas na větší aklimatizaci, takže jsem cítil i ten šestihodinový rozdíl. Šli jsme na první položku v devět dopoledne a doma byly tři hodiny ráno. Tělo nebylo nastartované. Trpělo, musel jsem ho přemlouvat, aby fungovalo,“ rozhovořil se pro Sport.cz a Právo po návratu domů.
Porazil ruského bohatýra Alipova
„Ale na tenhle závod nezapomenu a budu vzpomínat jen v dobrém. Vždyť to bylo poprvé, co jsem podle nových pravidel střílel o medaili a hned duel o zlato. V základním závodě jsem udělal čtyři chyby a šel jsem do rozstřelu čtyř o dvě semifinálová místa. David Kostelecký do něj postoupil přímo. V semifinále se jede od nuly a já udělal jedinou chybu z patnácti ran. To bylo super,“ popsal dojmy z vyřazovacích bojů.
Do finále o zlato šel s velezkušeným Rusem Alexejem Alipovem, olympijským vítězem z Atén a bronzovým právě z Pekingu. „Střílel jsem první, on musel dorovnávat. Hlavou se mi honilo, že už mě jednou v rozstřelu obral o medaili a jednou mi sebral stříbro. Chtěl jsem mu to konečně vrátit. Měl jsem obrovskou motivaci. On chybil v předposledním terči, soustředil jsem se na ten poslední a vyšlo to,“ liboval si Lipták.
První část sezóny ale byla pro střelce brněnské Komety špatná. Nevyšel mu podle představ žádný velký závod. „Dělal jsem chyby, byl jsem zklamaný. Třeba jsem střílel položku třiadvacet ran v řadě a trefoval jsem na první ránu. Najednou bum, bum a byla tam nula. Terč uletěl. Na tréninku jsem zkoušel všechno možné. Měnit techniku střelby, její rytmus. Nic nezabíralo, tak jsem se v Pekingu vrátil ke svému starému systému a ono to vyšlo. Měl jsem při některých ranách i smůlu. Štěstí se ke mně přiklonilo v pravou chvíli,“ oddechl si.
V Granadě o světový titul i olympijské Rio
Zlato z Pekingu je skvělé, ale tak trochu přišlo předčasně. Tenhle závod byl posledním velkým, na němž se ještě nerozdávala účastnická místa pro olympijské Rio. „Je to škoda. Ale na druhou stranu, kdyby se o Rio už střílelo, byl by to větší nápor na psychiku. Kdo ví, jak by to dopadlo,“ přiznal Lipták.
První šancí bude zářijové mistrovství světa v Granadě, tam už budou k dispozici hned tři pro všechny medailisty. Ale to je za dlouhé dva měsíce. Kdo ví, jaká bude forma. „Snad dobrá. Teď si hlavně odpočinu a věnuji se rodině, kterou jsem vzhledem k závodům zanedbával. Pak začnu s přípravou. Do Granady se střílí už jen domácí šampionát. Tamní střelnice mi docela vyhovuje, stejně jako ta v Pekingu. Byl jsem v Granadě dvakrát a vždycky jsem nastřílel dobrý výsledek. Věřím, že by se to mohlo povést mně, nebo Davidovi Kosteleckému, který má letos dobrou formu. Uvidíme. Také bych rád po pěti letech týmovou medaili,“ prozradil svá přání Jiří Lipták.
