Místo sportovního důchodu shrábla Jiříková evropský titul a sní o světové medaili

„Bylo docela těžké všechno skloubit. Ale vyšlo to dokonale. Absolutně jsem nečekala, že bych mohla slavit titul šampiónky," rozplývá se čtyřiadvacetiletá rodačka z Prahy.

Se sportovním aerobikem začínala v jedenácti letech. Postupně sbírala jeden úspěch za druhým, na evropském mistrovství byla členkou zlatého českého týmu, v individuálním vystoupení brala stříbro, triumf jí unikl. Byla smířená, že na vysněný titul nedosáhne. Kromě sportovních povinností totiž studovala práva. Sport byl v množství kupících se povinností lehce na obtíž. I proto na začátku roku padlo jasné rozhodnutí: „Řekla jsem si, že absolvuji poslední sezónu a naposledy zkusím zlato z Evropy získat."

Kromě kupy záležitostí spojených s přípravami na státnice se navíc vyskytl zdravotní problém. „Před nominačními závody jsem si narazila koleno a nemohla ho pořádně napnout ani skrčit," vypráví strasti provázející cestu na šampionát.

Místo v týmu nakonec vybojovala, nohu uvedla do provozuschopného stavu, a pak přišel zlatý vídeňský šok. „Přitom jsem se cítila dost unavená. Týden před mistrovstvím jsem zdárně absolvovala státnice. Pořád jsem se ptala sama sebe, jestli vůbec vydržím fyzicky. Jak jsem pořád ležela v knihách, nechtělo se mi moc trénovat," vypravuje.

Paradoxně však dvě stresové situace pomohly. „Když jsem se učila, převládala nervozita, že nejsem na tréninku. A když už jsem šla pilovat sestavu na aerobik, vrtalo mi hlavou, zda není lepší se učit," líčí finální přípravu na vrcholný sportovní podnik i důležitý milník budoucí profese Jiříková. „Možná, že kdybych neměla aerobik, zbláznila bych se a nedokončila práva," směje se. Za titul ve Vídni se odměnila nákupy. „Typická ženská. Šperk a oblečení," vypravuje pobaveně.

Ač měla být zlatá medaile definitivní tečkou, Jiříková se rozhodla kariéru ještě o pár týdnů prodloužit. „Na podzim bude mistrovství světa. Cítím se v životní formě. Jsem vyzrálejší, než kdykoliv v minulosti, čehož si všimli i rozhodčí. Za celou kariéru mám nejvyšší šanci získat medaili i na světovém šampionátu," přemítá sportovkyně, která pochází ze sportovní rodiny: maminka se věnovala běhu přes překážky, otec závodil v motoristických disciplínách a později trénoval tenisku Helenu Sukovou. „Nechci příležitost zahodit," má jasno Jiříková.

I proto kariéra v právnické branži ještě pár týdnů musí počkat. „Nejsem člověk, který by dělal věci napůl. Trénink trvá tři hodiny denně, šest dnů v týdnu. Tudíž teď pojedu naplno aerobik a pak definitivně skončím. Náš sport není nijak honorovaný. Jde jen o zábavu. Prostě nadejde čas na novou životní etapu," zní plán úspěšné reprezentantky ve sportovním aerobiku. Dostane medailovou pečeť z říjnového mistrovství světa v Praze?