Hlavní obsah

Šestnáct let, čtrnáct vrcholů. Jarošova Koruna Himálaje krok za krokem

vap, pnSport.cz

Stejně jako legendární Reinhold Messner, i Radek Jaroš kompletoval cennou sbírku všech čtrnácti osmitisícových vrcholů planety šestnáct let. Dlouhé dobrodružství začalo ve druhé polovině 90. let na Mt. Everestu a skončilo v polovině letošního léta, tři měsíce po Jarošových abrahámovinách. Připomeňte si všechny úspěšné expedice dobrodruha z Nového Města na Moravě...

Foto: archiv R. Jaroše

Radek Jaroš

Článek
1. Mt. Everest (8848 metrů) 19.5.1998 Radek Jaroš, Vladimír Nosek

Pod nejvyšší horu planety se vrátil po čtyřech letech od neúspěšného pokusu v roce 1994. „Když přišla v roce 1994 nabídka, že můžu jet na expedici do severní stěny Everestu, několik měsíců jsem tomu nevěřil! Já?! Nakonec jsem odjel, dostali jsme se do 7 300 m, nevylezli. Počasí nás nepustilo, ale ani expedice nešlapala, jak je potřeba. V roce 1998 jsem to zkusil znova s fantastickou partou a odměnou byl vrchol. Z Tibetu přes severní sedlo. Mt. Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil. Ještě jsem to nevěděl, ale byl jsem chycen," komentoval Jaroš svou proměnu v himálajského tygra.

Ale šlo to ztuha. "Když už jsme mysleli, že jsme nahoře, chybělo ve skutečnosti pár desítek metrů na další vyvýšeninu, znamenalo to další půl hodiny dřiny, symbolické objetí i focení jsme museli odbýt vleže, tak silný tam byl vítr," popisoval po návratu nevlídné podmínky Jaroš, přitom už byl skoro smířen s tím, že vrchol nezdolá. „Zbývalo snad 20 výškových metrů, ale už jsem nemohl, pohled do tři kilometry hlubokého srázu mě ničil, už jsem si říkal: oželím vrchol a radši ještě někdy uvidím děti."

2. Kančendženga (8586 metrů) 17.5.2002 Radek Jaroš, Martin Minařík

První pokus v roce 2000 nevyšel, zdařil se až ten druhý. "Je to nejhorší kopec, zažil jsem hodně strachu o život, do zpráv, které jsme mailem posílali na naše internetové stránky, jsem to ale nepsal, abych neděsil rodinu," líčil Jaroš. Ještě divočejší podmínky než před dvěma lety nalezl pod vrcholem, jehož poloha nahrává výkyvům počasí.

"Spousta trhlin, k tomu vítr a sníh, teprve po 20 dnech pobytu jsme zblízka uviděli štítovou stěnu," popisoval. Zažili muka, ale měli i štěstí. Během více než měsíční dřiny se trefili do dvou dnů, kdy počasí dovolilo jít až nahoru. První pokus 13. května s Hrubým vzdal i Jaroš. Minařík stoupal úspěšně dál, později ho napodobil i Jaroš. Ani jeden z nich nevystoupil až na úplný vrchol pro domorodce posvátné hory. "Měl jsem trochu výčitky, jestli jsem přece jen nebyl příliš vysoko, ale bohové mě neztrestali," oddechl si Jaroš respektující víru místních po zdolání poslední osmitisícovky, kde dosud nestanul žádný horolezec z ČR.

3. Broad Peak (8047 metrů) 19.7.2003 Radek Jaroš, Petr Mašek, Martin Minařík

Broad Peak zdolali, ale na sousední, obávanou a na světě druhou nejvyšší K 2, trio českých horolezců, v jejichž sestavě vystřídal Zdeňka Hrubého Petr Mašek, nevylezlo. Chtěli se vrátit už na červencový koncert Rolling Stones v Praze. Domů ale po strastech dorazili o měsíc později, po skoro čtvrt roku trvající výpravě. "Osmkrát jsme se zkoušeli dostat na K2, dvakrát jsme to balili sami, šestkrát nás vymetlo počasí," líčil Jaroš.

Dobře aklimatizování neúspěšnými pokusy zamířili na nižší Broad Peak, ale pak se vrátili na K2. Zase neúspěšně. "Pět potřebných po sobě jdoucích vrcholových dnů s bezproblémovým počasím bylo jen, když jsme stoupali na Broad Peak," litoval Jaroš. K2 bral dál jako výzvu. "V horizontu nejbližších let to zkusíme. Já už asi naposled. Muslimský Pákistán není nepřátelský, ale ne tak pohodový. V miliónovém městě potkáte jen dvě baby, navíc zahalené. A pivo si tam třeba jako v Nepálu nedáte," říkal tehdy Jaroš. Netušil jak dlouho se bude vracet...

4. Čo Oju (8201 metrů) 10.5.2004 Radek Jaroš, Martin Koukal

Poprvé řešil problém výškové nemoci - edém plic. Coby vůdce osmitisícových nováčků - lyžaře Martina Koukala a orientačního běžce Petra Vavryse, který se na vrchol nedostal - cítil i jinou zodpovědnost než jindy. "Kdyby se něco stalo, nikdo by mě nesoudil, ale přece jen jsem zažíval zvláštní pocity," líčil Jaroš. "To my se báli o tebe," provokoval lyžař Koukal po návratu. "Protože beze mě byste tam umřeli," vracel mu to Jaroš.

5. Šiša Pangma (8013 m) 9.10.2004 Radek Jaroš, Zdeněk Hrubý, Petr Mašek a Martin Minařík

Z mračen jen občas vystupující a touhu horolezců provokující vrchol zdolali třetí den výstupu bez navracení se do základního tábora. Žádný Čech do té doby nezdolal osmitisícový vrchol alpským stylem. „Byl to nářez. Určitě nejtěžší a nejnebezpečnější lezení, co jsme kdy zažili," stálo ve stručné zprávě, kterou Jaroš z asijských výšin zaslal na svoji internetovou stránku. Zdolali dlouhý zrádný hřeben. „Pod ním jsme zabloudili, byl to zážitek," líčil udýchaný Jaroš ve zvukovém záznamu. „V žádném případě to nebyla procházka, jsme dost vyřízení," říkal Jaroš přesto, že Šiša Pangma patří mezi nejnižší osmitisícovky.

6. Nanga Parbat (8 125 m) 8.6.2005 Radek Jaroš

Hora Zabiják, tak jí říkají v Pákistánu. Expedici přivítala obrovskou lavinou. V plánu byla kombinace Nanga Parbat – K2, druhá hora Jaroše opět na vrchol nepustila, skončil v 7300 m. Zdařil se ale výstup na první vrchol čtyři kilometry vysokou Diamirskou stěnou! "Použili jsme pouze 300 m fixních lan v nejtěžších kolmých skalách a ledových plotnách, jinak jsme lezli volně. Téměř měsíc jsme sami bojovali i s extrémním počasím. Nakonec jsem stanul na vrcholu poprvé zcela osamocen. Ale Petr (Mašek) tam pro mě byl. Zcela vyčerpán se správně rozhodl vrátit 200 m od vrcholu. Jedno z nejtěžších horolezeckých rozhodnutí," uvedl Jaroš. Po zdolání této hory začal zvolna mluvit i o touze zdolat všechny osmitisícovky...

7. Dhaulágirí (8167 metrů) 1.5.2008 Radek Jaroš, Zdeněk Hrubý

V roce 2006 se vyčerpaný Jaroš otočil na vrcholovém hřebeni Dhaulágirí 200 metrů od vrcholu. O dva roky později svedli spolu se Zdeňkem Hrubým neméně těžký boj, tentokrát ale úspěšný. A za záchranu lidských životů posléze oba obdrželi hlavní cenu Českého klubu fair play. „Cílem nesmí být vrchol, cílem je návrat! V roce 2008 jsme nebyli jediní, kdo ledovým svahem ze severu těžce stoupali pod vrcholový žlab. Vypadali jsme jako kosmonauti. Zdeněk během výstupu zakopl a zřítil se. Zastavil ho naštěstí navátý sníh a našel sílu i odvahu pokračovat. Nakonec jsme oba stanuli na vrcholu. Během sestupu jsme potkali dva zcela vyčerpané horolezce. Jednoho jsem celý den spouštěl na laně dolů do CII. Přežil, jeho spolulezec se zřítil necelých 50 metrů od záchrany," připomněl vrtkavý osud na horách.

8. Makálu (8463 metrů) 21.5.2008 Radek Jaroš

Po úspěšném výstupu na Dhaulágirí chtěli Jaroš s Hrubým na Annapúrnu, nepálská agentura ale byla proti kvůli špatným podmínkám na hoře. Jako náhradní cíl tak byla vybrána Makálu. „Byli jsme aklimatizovaní, a tak jsme si mohli dovolit přesun do základního tábora vrtulníkem. Jinak bychom nestihli výstup před počátkem monzunu. I tak bylo jasné, že nás čeká jenom jeden pokus o vrchol. A podle předpovědi jsme měli oproti ostatním expedicím den zpoždění, už mělo začít sněžit. Přesto jsme zarputile postupovali. V sedle 7700 m přerušil vyčerpaný Zdeněk výstup. Já pokračoval. Nečekaná změna počasí zabránila většině horolezců dosáhnout vrcholu. Následující den jsem to dokázal já. Ten rok nikdo jiný dvě osmitisícovky nezdolal," vzpomíná Jaroš.

9. Manáslu (8162 metrů) 29.4.2009 Radek Jaroš

První sóloexpedice v Himálaji, okořeněná zánětem zubu i dárkem k narozeninám. „Měla to být po dlouhé době velká expedice s kamarády z Everestu. Nakonec jsem poprvé odletěl do Nepálu úplně sám. Cestou do BC se mně zanítil zub, natekla polovina obličeje, po týdnu mě operovali, celou expedici jsem prožil na antibiotikách. Na vrchol jsem vystoupil sólo, v den svých narozenin," přibližuje Jaroš.

10. Gašerbrum II. (8035 metrů) 17.7.2010 Radek Jaroš, Petr Mašek, Libor Uher

Další expedice s pokusem o double ze společného základního tábora. Na menší z osmitisícových Gašerbrumů se dostala kompletní trojice. „Traumatizující byl výstup ze základního tábora, 13 km bludištěm ledových věží a spletí trhlin ukrytých pod sněhem. První pokus o vrchol nedopadl, vrátili jsme se. Při druhém pokusu jsme 50 metrů od vrcholu mysleli, že nedolezeme, ale nakonec jsme to zvládli!" popisuje Jaroš.

11. Gašerbrum I. (8068 metrů) 28.7.2010 Radek Jaroš, Libor Uher

Po „dvojce" se pozornost přesunula na Gašerbrum I., čtyři dny sněžení ale plány značně nabouraly. „Přesunuli jsme termín odletu a po týdnu vyrazili na zoufalý pokus. Měly být pouze tři dny slušného počasí. Z 20 lidí jsme z CI pokračovali dál jenom čtyři. V CIII (7000 m) došla večer zpráva, že následující den odpoledne přijde vichřice a sněžení, všichni lidé na okolních kopcích míří dolů. Je konec... Ne! Místo do spacáků nasazujeme mačky a s nastupující tmou vyrážíme s čelovkami k vrcholu, na který ten rok ještě nikdo nevystoupil. V prvních slunečních paprscích ... double Gasherbrum!" těšilo Jaroše.

12. Lhoce (8516 metrů) 19.5.2011 Radek Jaroš

Nejosamělejší expedice. Spolulezec vzdal plánovanou výpravu na Annapúrnu, proto Jaroš zvolil sólovýstup na Lhoce. V základním táboře, který je společný s BC Mt. Everestu, i během výstupové trasy ale prožíval prazvláštní stavy. „Psychicky asi nejnáročnější expedice a největší osamění. Na Everest lezou zvláštní lidi, málokdo je horolezec. Bez kyslíku a výškových nosičů jsem byl exot. První pokus o vrchol jsem nezvládl, druhý taky ne, vyšel až třetí. Šestnáct kroků, zastavit, padesátkrát se nadechnout, potom dalších šestnáct kroků. To bylo moje tempo z tábora v 7700 m. Čo Oju a Mt. Everest jsou němí svědci toho, že jsem na vrcholu pozdě odpoledne nakonec osamocen stál," líčil posléze.

13. Annapúrna (8091 metrů) 6.5.2012 Radek Jaroš, Jan Trávníček

Svým způsobem nejdelší expedice Radka Jaroše. Nejnebezpečnější osmitisícovku Annapúrnu zdolal spolu s novým parťákem Janem Trávníčkem 6. května 2012, s následky těžkých omrzlin a následných amputací na devíti prstech u nohou se ale vyrovnával až do začátku letošního roku. Musel odložit i expedici na K2, původně plánovanou na rok 2013.

„Annapúrna předvedla lavinový koncert, po kterém našlo odvahu postupovat dál k vrcholu jen pár zatvrzelých bláznů. Týden jsme se v bouřkách probíjeli k vrcholu, abychom stihli jediný možný, tzv. vrcholový den. S minimálním větrem, bez sněžení. Museli jsme lézt celou noc, v obrovském mrazu. Při návratu z vrcholu jsem vyfotil tábor v 7 000 m, na pokraji ledových séraků, které se postupně jako smrtonosné laviny řítily naší výstupovou trasou. Teprve v táboře jsem zjistil, že i mě Annapúrna poznamená na celý život," vzpomínal Jaroš s odstupem.

14. K2 (8611 metrů) 26.7.2014 Radek Jaroš, Jan Trávníček

Po čtyřech nezdarech na nejobtížnější osmitisícovce přišel karákóramský expres. Pět dní aklimatizace do výšky 7400 metrů, čtyři dny odpočinku v základním táboře a za čtyři dny vrchol. „Nádherná pyramida, dokonalý tvar nepřístupné hory. Jsou roky, kdy nevyleze vůbec nikdo. Dvakrát jsme se nedostali kvůli vánicím a lavinám nad 7400 m. Během jedné expedice jsme devětkrát vystoupali nad 7000 m. Nejblíž k vrcholu jsme měli hned při první expedici v roce 2001, ale v okamžiku, kdy jsme ve dvě hodiny v noci vyrazili z tábora v 8000 m nahoru, se zhoršilo počasí. V roce 2007 jsem zase kvůli zranění hned v BC musel expedici ukončit. Ale kde je vůle, tam je cesta!" potvrdil Jaroš známé horolezecké heslo.

S využitím webu radekjarosnak2.cz.

Reklama