Hlavní obsah

Na stupních jsem byl štěstím bez sebe, tekly mi slzy, přiznal světový šampión Krpálek

Čeljabinsk/Praha

Je mu teprve 23 let, ale už se definitivně stal největší postavou historie českého juda. Lukáš Krpálek potřetí veze z mistrovství světa medaili, po dvou bronzech ale v ruském Čeljabinsku dobyl světový trůn! V kategorii do 100 kilogramů rozesmutněl všech pět svých soupeřů.

Foto: Juda svaz Český, ČTK

Lukáš Krpálek vybojoval historicky první titul mistra světa pro české judo.

Článek

Lukáš Krpálek se vrátil se zlatou medailí z MS v judu.

Co jste zažíval při hymně na nejvyšším stupni?

To byly úplně nádherné momenty, byl jsem z toho fakt úplně hotovej, tekly mi slzy. Byl jsem úplně štěstím bez sebe. V tohle jsem ani nedoufal, říkal jsem, že medaile by byla úžasná, finále pak bylo takovým snem.

Je pro vás zlato o to cennější, že jste dokázal to, co nikdo z českých judistů před vámi?

Jsem strašně moc rád, ale tenhle výsledek není jen můj, ale celého českého juda. Všech kluků, kteří se mnou trénují, a koučů. Myslím, že takový výsledek bude hrozně těžké zopakovat.

Vám se ovšem daří skvělé výkony opakovat, vyhrál jste i poslední dvě mistrovství Evropy.

To je hezké, ale určitě to neznamená, že příště vyhraju znova. Že bych šel příště na žíněnku s tím, že jsem nejlepší? Takhle to v judu nechodí. Může se stát, že pojedu na příští turnaj a vypadnu v prvním kole.

Byl na cestě za zlatem klíčový semifinálový souboj s Rusem Chajbulajevem? Z předchozích tří vzájemných duelů jste měl tři porážky...

Pro mě to byl rozhodně nejtěžší zápas. Je olympijský vítěz, mistr světa i Evropy, byl doma. A já mu měl co vracet z olympiády i dalších turnajů. Hala vřela, když nastupoval, byl to ohromně těžký zápas.

Jak jste se srovnával s atmosférou v hale Traktoru? Pískotu jste si vyslechl docela dost.

To se děje všude, kde se pereme s domácím judistou, diváci nechtějí, aby ho někdo porazil. Takže se nedivím, že začali pískat. Ale ve finále mi tleskali, když jsem z haly odcházel, přišlo mi, že měli radost, že jsem vyhrál já, a ne Kubánec.

Kubánce Armenterose jste asi ve finále nečekal...

Překvapený jsem byl dost. Byl jsem rád, že jsem šel proti němu, a ne třeba proti Maretovi nebo obhájci Mamedovovi. Kubánce už jsem letos porazil v Paříži. Tady mu to sedlo, předvedl výborné zápasy a nádherným stylem vyházel kvalitní soupeře. Snažil jsem se bojovat na zemi, což se vyplatilo. Když jsem ho chytil do držení, říkal jsem si, že ho nesmím za žádnou cenu pustit. Pak už jsem jen čekal, až bude konec.

Přišlo vám vhod, že v prvních kolech jste měl relativně lehčí los a zbyly vám síly?

Úplně jednoduchý začátek to také nebyl. Brazilec je šikovnej, Ukrajinec je pro mě nepříjemným soupeřem, několik sekund před koncem jsem vedl jen na tresty. Ale je pravda, že to byli soupeři, které jsem měl porazit.

Reklama

Související témata: